Nejmladší dorostenci nezvládli přechod ze žákovské kategorie

Z osmnácti hráčů a dvou brankářů pouze Naďo a Soukup absolvovali plný počet minut osmi zápasů: Ondřej Naďo 8 utkání/720 minut, Viktor Soukup 8/720, Václav Pavlíček 8/698, Jakub Havlas 8/656, Karel Kasáček 8/477, Richard Gnip 8/388, Jiří Hájek 8/292, Matúš Částka 8/269, Ondřej Majer 7/434, Elias Trajkovski 7/272, Ondřej Kavan 7/267, Matouš Juhaňák 6/525, Matěj Zaplatílek (brankář) 6/540, Matěj Oláh 6/268, Jaroslav Bažo 6/266, Adam Švejnoha 5/418, Tomáš Straka 5/221, Jan Sofín 4/167, Ondřej Dubský (brankář) 2/180, David Pastyřík 2/141.

Na třinácti gólech se podílelo sedm střelců: 6 - Jakub Havlas, 2 - Jiří Hájek, 1 - Richard Gnip, Ondřej Kavan, Ondřej Naďo, Václav Pavlíček, Viktor Soukup.

S přechodem hráčů z žákovské do dorostenecké kategorie čekalo na tým několik výzev. Nejvyšší možný herní čas utkání, soutěž převážně s o rok staršími protivníky (tedy již s dorosteneckou kategorií zkušenějšími) a naučit se hrát bez tří bývalých opor (Jan Buryán se posunul do družstva U17, Filip Kolář a Štěpán Vajgl přestoupili do SK Slavia Praha), tedy více týmověji jak do útočné, tak i obranné fáze.
Hlavní trenér FK Mladá Boleslav U16 Jaroslav Machač podzimní neslavné vystoupení svých svěřenců zhodnotil nejen kriticky, ale i s pochopením a vírou v lepší budoucnost: „Tým byl v žákovské lize, kde skončil v kategorii U14 na pátém místě a v pro Covid nedohrané soutěži U15 o příčku výše, zvyklý vyhrávat. Už letní příprava naznačila, že družstvo nečeká nic jednoduchého. Bez výše uvedených opor se tým hledal po všech směrech, navíc si zvykal na nový realizační tým. Když se k tomu přičetly vyšší kondiční a taktické nároky, bylo změn zřejmě až příliš. Sice v létě v pěti přípravných duelech třikrát vyhrál oproti dvěma prohrám, bylo ovšem jasně vidět, že favoritem mistrovské soutěže nebude.
Odešly vstřelené branky a na podzim se na ně hráči mnohem více nadřeli, neboť v útočné fázi nestrávili tolik času, jak byli zvyklí. A také museli více bránit, při čemž se ukázalo, že celý tým je v obranné fázi velmi křehký individuálně i v týmové taktice. A po všech těch změnách a uvědomění si, že už tak dominantní nebudou, začali koukat kolem, kdo na sebe vezme odpovědnost a ve kterém z nich se probudí nový lídr. A toho se nám najít nepovedlo.
I přesto jsme chtěli za pochodu mladé hráče učit kombinační hře založené na držení míče, konstruktivní rozehře či zisku míče kdekoliv, hru na riziko, hraní v útočné fázi s co největším počtem zapojených hráčů a do obranné fáze s okamžitým pressingem po ztrátě míče, napadání soupeřovy rozehry a aktivní hrou po celou dobu utkání bez ohledu na soupeře, prostor, čas a výsledek utkání. Jenže k tomu všemu nám nepřál los a možná jsme toho na tým v úvodu soutěže nahrnuli více, než bylo zdrávo.
V odehraných osmi kolech jsme narazili na pět silných soupeřů z kategorie U17 (Teplice, Liberec, Jablonec, Dukla a velice dobré pražské Tempo), se kterými jsme nesáhli na jediný bod a kromě utkání v Liberci a šedesáti minut v Teplicích jsme totálně herně a výsledkově vybouchli. V ostatních třech utkáních jsme již bodovali (Ústí U17, Neratovice U17 a Hradec Králové). V těchto třech utkáních se ukázalo, že tým není tak slabý, jak vysoké prohry a postavení v tabulce ukazuje. Zde jsme byli dominantní ve hře s míčem, dokázali kombinovat a dostávali se rozehrou nakrátko z tlaku soupeře a byli v okolí soupeřova pokutového území nebezpeční. Bohužel v utkáních z týmy U17 jsme propadli kondičně (síla, rychlost reakční, startovní, cyklická, vytrvalost, intenzita zatížení utkání byly po devadesát minut nad naše síly), technicky (pod časoprostorovým tlakem soupeře nám práce s míčem trvala déle, než si akce žádala) a zároveň takticky a mentálně (pod tlakem soupeře se hráči špatně rozhodovali, vyhodnocovali situace a kupili taktické týmové či individuální chyby). Při vysokých porážkách hráči odcházeli mentálně zdrcení, každý další inkasovaný gól byl velikou ranou, kterou neuměli vstřebat. Dokud byl na dosah příznivý výsledek, dřeli a makali (v Liberci a Teplicích), ale jakmile se obdržené branky nakumulovaly, utkání vzdali (bohužel s Jabloncem a Duklou příliš brzy). Přesto měli i v těchto utkáních zajisté ukázat více srdce, bojovnosti, oddanosti týmu, obětavosti a hrát na takové mentální a kondiční maximum, že by další branky již soupeři prostě nedovolili. Místo toho však někteří jedinci absolutně rezignovali. Tím se nám z fotbalu začala občas vytrácet radost a bylo velice těžké se neustále přesvědčovat, že máme na víc, než ve skutečnosti předvádíme. Důkazy v podobě herní převahy spojené s výsledky se bohužel nestihly dostavit. Ve zbylé části podzimu (snad se dohraje) schází dohrát sedm utkání, z toho pět s týmy ze spodní poloviny tabulky, kde bychom jistě bodovali a herní progres také prokázali. Tým se mohl dostat na vítěznou vlnu a získat zpět dosti pochroumané sebevědomí.
V kádru šestnáctiletých fotbalistů určitě nejsou charakterově špatní kluci a už vůbec ne špatní hráči. Jen někteří byli zvyklí, že je někdo táhne, někteří si pomaleji zvykali na sílu soutěže a převážně kondiční (silově-rychlostní) rozdíl oproti žákovské kategorii a jiní mentálně přestali věřit ve své a týmové síly a přešaltovali lehce k alibismu. My však víme, že potenciál týmu je zcela určitě nevyužit a herně máme na lepší výsledky a umístění, které přijde na jaře s rostoucími výkony našeho družstva. Nutné je udržet zdraví hráčů, přičemž pak může růst konkurence v týmu s výkony všech hráčů, posléze týmu. Pak nebude problém cílů, které si dali samotní hráči, dostát."