Respekt průvodce pro rodiče a trenéry dětí

Jak neodradit dítě od fotbalu?

Pomůže vám nový film FAČR „Respekt – průvodce pro rodiče a trenéry dětí“.

FAČR se zapojil do celosvětové kampaně proti projevům hulvátství a netolerance v rámci výchovy fotbalových talentů.

Těch se velmi často dopouštějí trenéři, či rodiče, kteří se chodí dívat na tréninky nebo zápasy. I proto vzniknul půlhodinový film s názvem Respekt – průvodce pro rodiče a trenéry dětí (již jsme na webových stránkách FAČR informovali). Najdete v něm několik základních modelových situací, se kterými se můžete setkat v rámci výchovy mladých fotbalistů. "Byli jsme na stážích v Irsku či Anglii, setkali se s Holanďany a dalšími. Hledali jsme inspiraci pro práci s dětmi a mládeží. Po tom, co jsme viděli, zkoušíme dělat podobné věci," říká Antonín Plachý, vedoucí Trenérsko-metodického úseku FAČR a scénárista filmu, který odpovídal na naše otázky.

Proč tento film vznikl?

"Reaguje na problém mládežnického fotbalu: chování rodičů při utkáních a na trénincích, a s tím spojené chování trenérů. Otázka chování trenéra vůči hráčům je novějším obsahem všech trenérských kurzů. Tenhle film ale míří také na trenéry z řad rodičů, kteří nemají žádnou licenci, protože jich je spousta. Nemáme moc velké páky, jak je ke studiu nějaké licence dostat, ale třeba je podobné materiály ovlivní v jednání a hledání informací, ať již v kursech či jinde. Nicméně ten film je jedna část všech změn, které probíhají v mládežnickém fotbale. Ta se nesmí týkat jen reorganizace soutěží, ale musí se řešit, jakým způsobem spolupracovat s trenéry, rodiči, rozhodčími a funkcionáři. Tyhle skupiny se nesmí stavět do role protivníků, kteří si navzájem překáží, jak to dnes někdy je. Trenéři by neměli chtít po rodičích, aby jen odevzdali děti a raději šli pryč. Jsou to přece partneři ve výchově a spíše si musí ujasnit kompetence. Platí to však i naopak. Stejně jako je hloupé a krátkozraké říkat o učitelce ve škole, že je..., stejně tak se nesmí mluvit s dětmi o trenérech, nebo rozhodčích, když se dětem nedaří. Tak se nevytváří úcta k autoritě a pravidlům chování. Rodiče nesmí představovat rozhodčího jako nepřítele a trenéry jen jako někoho, komu odevzadjí děti, nebo kdo je dokonce kazí. Jestli chceme dobře vychovávat a navíc být konkurenceschopní z našeho rybníčku ve fotbalovém moři, musíme spolupracovat. Někdy to vypadá spíše jako boj všech proti všem za „to svoje“, podobně jako se tady po revoluci nastavila demokracie. Zastánci volné ruky trhu možná řeknou, že to je normální, ale normální přece není podvádět, krást a starat se jen o sebe. Na to samozřejmě navazují i otevřené projevy agresivity, a to jak působí na děti, když se rodiče na fotbale pohádají nebo dokonce porvou, snad ani není třeba rozebírat."

Co je tedy největší problém mládežnického fotbalu?

"Lidské vztahy jsou vždy obecně největší problém. Neříkám, že se všichni musí vždycky domluvit, ale pakliže budou ochotní se domlouvat a bude k tomu nastavené prostředí, bude všechno fungovat o X procent lépe. Zatím jsou tady udělané skupiny: rodiče, trenéři, funkcionáři, rozhodčí. Ve výsledku se pak tříští jejich zájmy a rozbíjí cestu, kterou je zájem dětí o fotbal. To co fungovalo jako výchova před dvaceti lety je nyní zkrátka jinak a my musíme reagovat. Když dříve někdo dostal ve škole pětku, dostal doma ještě většinou závdavek a všem bylo jasné, kde je chyba. Dneska se často hledá chyba všude kolem."

Obsahuje tenhle film věci, které se učí při studiu nejnižší trenérské licence, nebo je to jen takový „nástřel“?

"Trenérské kurzy mají různé stupně, ten nejnižší C licence je v současné době 23 hodin dlouhý a za tu dobu se nedá všechno stihnout. Jen tak pootevřít dvířka. Ten film je pootevření toho, jak by to šlo dělat. Jakmile se někdo dostane do koloběhu informací, tak vznikne zájem a často chce jít dál, nebo si o problémech a řešeních aspoň povídat, či něco zjistit. Je mnoho trenérů, kteří mají trenérské – koučovské – pedagogické nadání v sobě i bez trenérské licence a tím, že jí absolvují to nadání rozvinou. Je ale také mnoho těch, kteří projdou různými kurzy, ale nikdo z nich trenéry neudělá, protože to v nich není. To je stejné jako když muzikant začne ovládat svůj nástroj, ale nikdy nesloží písničku, protože zkrátka není inspirován. Na vše je třeba nějaké nadání. Nelze spoléhat na to, že bude jedna nebo druhá větev fungovat lépe. Je potřeba obsáhnout obě dvě."

Dá se zjednodušeně říci, že není v dětském fotbale důležitá taktika, ale přístup k dětem?

"Ne doslovně. Koncept učení čehokoliv závisí na tom, že ten dotyčný pochopí, co se děje. Nemůžu se učit fotbal, když jsem nikdy nikoho neviděl hrát a jen kopu do míče. U nejmenších je to o základních vědomostech: co mám dělat, když získám míč, co dělat, když jej ztratím. Taktické jednání je tam obsažené, ale zejména je to třeba nenásilně stále a stále používat v různých hrách. Musíme to učit takovou formou, aby to děti bavilo. Jakmile je budeme jen drilovat jako dospělé, vytáhneme na ně instrukce a kázání, tak nás brzy přestanou vnímat. To není efektivní postup jak něco naučit."

Chce to tedy hlavně hravou formu tréninku a nezatěžovat děti požadavky na umístění? „Prvotním cílem by mělo být, aby děti fotbal bavil, ať jsou první, nebo osmí. Je to tak?

"Přesně tak. Jen když získají zájem, tak u fotbalu zůstanou a budou se zdokonalovat. Když je to přestane bavit a budou chodit jen kvůli tomu, že je na fotbal vodí rodiče, stejně za chvíli skončí. Někteří půjdou hrát třeba florbal, kde na ně trenér křičet nebude, protože tam třeba ani žádný není. Fotbal je pořád zájmová činnost, jakmile se pro děti stane povinností, tak je to konečná."

Ve filmu padla věta, že základem je zkulturnit prostředí.
Máte odhad, jak to může dlouho trvat?

"To je nekonečná cesta, musíme se o to snažit pořád. Jestli si řekneme, že teď zkulturníme prostředí a dáváme si na to rok, a pak se na to vykašleme, tak jsme neudělali téměř nic. Je to kontinuální proces, na té cestě musíme být pořád a pořád něco vymýšlet."

Je to tedy pro FAČR jedna z priorit?

"Ano, a nejen u dětí, ale i směrem nahoru k vyšším věkovým kategoriím. Časem bude následovat víc věcí, například metodická videa, na webu FAČR budou postupně přibývat i zajímavé tréninky, navazující na cvičení zábavnou formou, která tam již jsou teď. Zkuste třeba na stránkách www.fotbal.cz a uvidíte sami."

Existuje nějaká ideální forma spolupráce trenérů a rodičů?

"Nemůžeme nastavit vzor, který by fungoval pořád a na všechny. Je několik zásadních postupů v různých situacích, které je potřeba variabilně využívat, nejen vědět, že existují."

Pokud někteří rodiče nemají trenérskou licenci a chtějí trénovat, mají možnost sehnat někde obsáhlejší manuál, který jim v tom pomůže?

"Na webu FAČR v trenérsko-metodickém úseku je rubrika s názvem Nové směry rozvoje českého fotbalu (klikněte zde). Jeden soubor je nazván obhajoba systému rozvoje mládeže a obsahuje návrh pravidel pro přípravky. Jsou tam pravidla s pedagogicko-organizačním manuálem, kde je popsáno, jak se chovat v některých situacích, když chci dětem něco poradit, vysvětlit, jestli je střídat, když udělají chybu a pod... V podobném duchu jsou připravována i další pravidla pro mladší žáky. Připravuje se nová učebnice C licence a nebude to jen soubor pouček, ale řešení situací, se kterými se setkávají trenéři v praxi. Ale najdete tam i odkaz jaké metodické materiály, včetně DVD, je možné zapůjčit na FAČR."