Kondiční přípravu má na starosti Pavel Čvančara

Pavel Čvančara hrál fotbal jako skoro každý kluk. Ve čtrnácti letech se zranil a v průběhu rekonvalescence se začal zajímat o kondiční cvičení. „Navíc mě některé fotbalové tréninky nebavily, postrádal jsem jejich smysl a přemýšlel, co a proč dělám, jaký mají vlastně smysl. Chtěl jsem se o tom bavit, ale nedostával odpovědi. To bylo asi to nejzásadnější, když jsem na své dotazy nedostával uspokojivé odpovědi, začal jsem po nich pátrat sám."
Už ve svých patnácti letech se s aktivním fotbalem rozloučil právě kvůli zranění. Na Hořovicku, odkud pochází, pracoval ve fit centru a především se vzdělával, aby pochopil smysl kondiční přípravy a posilovacího tréninku a mohl zájemcům odborně radit. „Trvalo přibližně tři roky, než jsem tomu začal rozumět, absolvoval jsem vzdělávací kurzy, získal licence na kondiční trenérství. Když jsem začal studovat vysokou školu v Olomouci, odmítl jsem nabídku od hokejistů na pozici kondičního trenéra, protože jsem hokeji nerozuměl. Už ve svých devatenácti letech jsem se totiž rozhodl, že chci dělat fotbal na profesionální úrovni."
Za své štěstí považuje, že se dostal do FC Viktoria Plzeň za tehdejšího trenéra Pavla Vrby. „To byl rok, kdy Plzeň udělala první titul a pro mě to bylo něco neuvěřitelného. Poznal jsem opravdový profesionální režim, profesionální přístup, profesionální tréninky a získal vztah k profesionálnímu fotbalu. Zkušenosti z té doby mě velmi obohatily a v hlavě jsem si nastavil myšlení na top úroveň." V Plzni Pavel Čvančara ve spolupráci s profesorem Rudolfem Psottou prováděl speciální kondiční testování fotbalistů. Později spolupracoval s Petrem Koubou v jeho brankářské akademii a následně přijal nabídku pracovat u mládežnických družstev SK Slavia Praha. Dostal na starosti slávistický rezervní dospělý tým a po delším zvažování odmítl nabídku Dušana Uhrina mladšího na působení v zahraničí. Začal spolupracovat se servisním týmem dospělé české reprezentace a od počátku kalendářního roku 2019 působí zároveň také u prvoligového mužstva FK Mladá Boleslav.

Po skončení loňské podzimní sezóny měli mladoboleslavští hráči tři týdny dovolené. Bylo potřeba, aby se v jejím průběhu zbavili únavy a zároveň se připravili na náročnou zimní přípravu. „Klukům jsem připravil individuální plány na posledních deset dnů dovolené zaměřené tak, aby od prvního dne týmového trénování mohli pracovat naplno. Přišli připravení a mohli jsme opravdu v lednu naplno začít."

Kontroloval jste, zda plní individuální plány?
„Nekontroloval, protože je považuji za profesionály, to znamená, že ani neměli sporttestry. Ve vlastním zájmu však naplánovanou předpřípravu absolvovali s vědomím, aby předešli zraněním v náročné kondiční přípravě."

Byly úvodní dva týdny kondiční přípravy opravdu náročné?
„Při hodnocení uplynulého podzimu jsme se s trenérem Weberem shodli v tom, kde nás tlačí bota, a domnívám se, že jsem mu svým speciálním rozborem pomohl odhalit, kde a proč jsou naše největší problémy, a rozhodli se pro velmi náročnou přípravu, protože se chceme posunout nejen po fotbalové a dovednostní stránce, ale i po té pohybové, což je nejjednodušší stránka fotbalu, ve které se můžou hráči posunout. Proto byla příprava v první polovině ledna velmi náročná v intenzitě provádění cvičení, i v objemu, to znamená v celkově naběhaných vzdáleností."

Kolik fází museli boleslavští fotbalisté absolvovat v úvodu zimní přípravy?
„Den začínali společnou fází v posilovně se zaměřením na rehabilitačně kompenzační cviky, případně na aktivaci organismu před samotným tréninkem. Potom venku absolvovali dopolední běžecky intenzivní část a odpoledne herně kondiční část zaměřenou převážně na fotbalové věci s přídavkem, v němž doběhávali limit stanovený pro ten daný den."

Jak se vám spolupracuje s Jozefem Weberem?
„V realizačním týmu fungujeme tak, že se bavíme společně o získaných poznatcích o trénovanosti jednotlivých hráčů a hlavní slovo má hlavní trenér, to znamená, že Jozef Weber má v diskusi právo veta."

Jak hodnotíte podmínky na trénování v Mladé Boleslavi?
„Jsem náročný, ale mladoboleslavské venkovní podmínky jsou fantastické, což platí o umělé i přírodní trávě, která je asi jedna z nejlepších, co jsem dosud zažil. Máme možnost dojíždět do městského parku Štěpánka, kde jsou fantastické podmínky včetně plaveckého bazénu. Co mně chybí, to je aerobní sál, kde bych mohl pracovat s hráči nejen v posilovně, ale i v absolutním klidu."

Jaké používáte technické vybavení ke sledování a vyhodnocení trénovanosti jednotlivých hráčů?
„K dispozici mám Polar Team Pro, což je jednoduchý analytický program, kterým hlídám zatížení hráčů, v praxi to vypadá tak, že hráči mají pod dresy hrudní pásy a já na tabletu můžu sledovat jednotlivé hráče, v jakém zatížení právě trénují. U každého vidím online, zda aktuálně plní tréninkový záměr nebo ne. Po skončení tréninku s hráčem, který nesplnil plánovanou zátěž, dotrénuji na požadované hodnoty, které máme nastavené na úroveň špičkových hráčů tuzemské ligy a reprezentace."

Má někdo úlevy?
„Rád řvu na všechny, málokdo se mně líbí v tréninkovém nasazení. Když vidím, že hráč pracuje dobře, tak pochválím, ale jsou hráči, kteří si ulevují a to mně extrémně vadí, protože tréninkový proces je od toho, aby ze sebe vydali maximum, a kdo ze sebe maximum nevydává na tréninku, tak se potom stěží vydá v utkání. Hráči, kteří málo pracovali v tréninku, zůstávají po jeho skončení se mnou na dotrénování. Kdo má námitky, tak mu díky systému Polar Team Pro ukážu, v které konkrétní tréninkové fázi si ulevoval a tak pochopí, že to se mnou musí doběhat a že se příště polepší."

Je naopak potřeba některé jedince brzdit?
„Je tady hodně mladých hráčů, kteří fantasticky pracují a po domluvě s trenérem jsme i některým ubrali a jednu z tréninkových fázi ulehčili, protože potřebovali, aby si jejich těla odpočinula a mohli naplno absolvovat herní část bez rizika únavového zranění."

Najde se někdo, kdo si sám přidává?
„V této fázi přípravy není nikdo, kdo by si potřeboval přidávat. Potřebují se spíše více uvolňovat, to znamená, že se přijdou poradit, jak co nejlépe zatěžované svaly uvolnit. V soutěžní fázi však jsou hráči, kterým musím připomenout, že je pro ně dobré, aby si přidali, když nemají odpovídající vytížení. Bohužel jim to musím připomínat, ale mým cílem je naučit je, aby si sami přidali bez mé výzvy. Aby pochopili, že já to nepotřebuji, že oni potřebují odpovídající zatížení."

Co ještě potřebujete stihnout před odletem na herní soustřední na Maltu?
„Máme nadále naplánované dvoufázové tréninky v podobném režimu jako první dva týdny. Až na Maltě v kondiční přípravě trochu polevíme na objemu, ale intenzita musí zůstat obdobná, případně ji i zvýšit."

Jak vnímáte dnešní rozdíl mezi amatérským a profesionálním fotbalistou?
„Amatérský fotbalista má tři čtyři tréninky plus jeden zápas týdně. Profesionální fotbalista má tréninkový režim každý den. Základní rozdíl je tedy v množství tréninkových jednotek. Velký rozdíl je určitě v intenzitě tréninkových jednotek, v tom se asi nedá amatérský a profesionální fotbal vůbec srovnat. Všechny činnosti jsou rychlejší. Když se tady objeví amatérský fotbalista na zkoušku, nezvládá intenzitu zatížení, i když se snaží s tím bojovat. Amatérský fotbalista si po tréninkové jednotce možná udělá jednoduchý strečink a případně podstoupí i masáž, o profesionálního fotbalistu je výrazně více a lépe postaráno, má servis od trenérů, masérů, fyzioterapeutů, kustodů, kteří všechno připraví, servis mají až neuvěřitelný v porovnání s amatérským fotbalistou. Fyzická náročnost profesionálního fotbalu se hodně posunula. Hráči překonávají čím dál větší vzdálenosti v počtu naběhaných kilometrů, ale hlavně se zvyšuje intenzita. Sprintová činnost se hodně posouvá, všechno je rychlejší, všechno je intenzivnější, na všechno je mnohem méně času, všichni hráči pracují pod časoprostorovým tlakem. Největší rozdíl je, že po fyzické stránce jsou profesionální hráči rychlejší a zvládají opakovat sprinty za kratší doby regenerace v daném časové úseku."