V Česku je hráčská kabina skvělá a diváci málo přející

Po jedenácti letech v zahraničí jste se vrátil do české ligy, jaká podle vás je?
„Velmi kvalitní a hráči jsou velmi dobří. Spousta lidí mě od návratu odrazovala, ale způsob, jakým jsme se jako Mladá Boleslav prezentovali, považuji za kvalitní, a domnívám se, že i na evropské scéně jsme si udělali dobré jméno, i když jsme vypadli gólem v poslední minutě čtvrtého utkání předkola. V lize se nám enormně dařilo doma, venku už to bylo slabší a na tom musíme zapracovat, ale loňský podzimní půlrok hodnotím velmi kladně. Mladá Boleslav je ambiciózní tým."

Proč byly boleslavské výsledky doma a venku tak rozdílné?
„Domácí zápasy byly z naší strany opravdu kvalitní. I když jsme někdy prohrávali, tak jsme vývoj utkání dokázali otočit. Venku se nám nedaří asi proto, že když jedeme na soupeřovo hřiště, tak tuzemská mentalita, což platí nejen o nás, ale i o celé české lize, je taková, že se hostující tým snaží uhrát remízu. Náš herní styl je, že chceme hodně útočit a dávat hodně gólů bez ohledu, kolik gólů dostaneme, proto je potřeba hodně zapracovat na naší obranné fázi, která byla na podzim špatná nejen venku, ale i doma. Je totiž hodně těžké zápasy otáčet."

Ze zahraničí jste byl zvyklý na zaplněné tribuny, jak se vyrovnáváte se špatnou diváckou kulisou při zápasech české ligy?
„Když jedeme na Spartu nebo na Slavii, tak tam lidi chodí, když přijede Sparta a Slavia do Boleslavi, tak jejich fanoušci také přijdou. Určitě by bylo fajn, kdyby na každý náš domácí zápas přišlo čtyři až pět tisíc lidí a fandili nám. Nezájem fanoušků vnímám jako velké negativum. Spousta jich chodí, jenom když se nám daří. A když se nedaří, přijde jich jen pár a řvaním se nás snaží dostat dolů, místo aby nás povzbudili. Neříkám, že v zahraničí si lidi nestěžují, když jejich tým hraje špatně, ale chodí na fotbal, aby si ten čas užili, a nenadávají jako v české lize, pro kterou je bohužel chování diváků černou kaňkou."

Při návratu ze zahraničí jste říkal, že se těšíte do české hráčské kabiny, potvrdilo se v tomto směru vaše očekávání?
„To platí, určitě to platí. To bylo fakt to hlavní, co mně v zahraničí chybělo. Ta sranda, která tady je, i když se na tréninku dře a v zápasech se nedaří, a kterou překonáváme těžké chvíle. Já jezdím hodně brzo do kabiny a těším se na ni, spoustu kluků jsem před tím neznal, ale kabina je naprosto skvělá, a to v zahraničí všude není. Jsem rád, že jsem zpátky a v Mladé Boleslavi si to užívám."

Jak vnímáte současný trend prosazování mladých fotbalistů?
„Když jsem začínal já, nebylo snadné se do ligového týmu dostat. Já třeba o své místo musel rok až rok a půl bojovat. Pokud má mladík potenciál a dokáže ho přenést na hřiště a hlavně ve prospěch týmu, tak má šanci a právo být jeho součástí. Já jsem ale pro, aby se mladí kluci někde rozehráli, ve druhé nebo třetí lize, protože přechod z dorostu do dospělého áčka je velmi náročný, a mladí kluci potřebují hrát každý týden, aby se do toho dostali. Když je mladý kluk v áčku a nehraje, tak spíše ztrácí, než získává. Já v osmnácti letech dostal šanci v Blšanech, kde nebyla taková konkurence, jako je v dnešní Boleslavi a byla v tehdejší Spartě či Slavii. Když mě koupil Liberec, chodil jsem každý víkend hrát za béčko."

Jak snášíte zimní kondiční přípravu?
„Musím zaklepat na dřevo, že můj zdravotní stav je dobrý. Ve vánoční pauze jsem plnil plán individuálního tréninku a musím říct, že mě to pomohlo, protože se na začátku zimní přípravy cítím dobře. V zahraničí jsem jedenáct let zimní přípravu neměl, protože jsem hrál mistrovské zápasy přes Vánoce i Silvestra. Zimní příprava je sice zlo, ale nyní na sobě vidím, že se cítím mnohem líp při jejím absolvování. Podzimní sezóna byla dlouhá a poslední dva tři zápasy jsem šlapal vodu a nebyl jsem sám. Je potřeba teď do trénování šlápnout, přežít deset dnů, které jsou hodně výživné, a potom už to bude zase všechno s balonem. Když jsem jako mladý začínal, tak se hodně běhalo bez balonu, v zimě jsme dokonce používali i lyžařské běžky, ale od té doby se naštěstí hodně změnilo."

Při tréninkovém hraní jsem si všimnul, že mladí do vás dost důrazně zajíždějí, nevadí vám to?
„Že do mě na tréninku mladíci zajedou, tak to beru, že to musí být, když to není zákeřné a bez balónu. Je to jako při zápase a tak s tím nemám problém."

Snažíte se méně zkušenějším spoluhráčům pomáhat a máte pocit, že vás mladí berou?
„Snažím se se spoluhráči komunikovat bez rozdílu, zda jsme na tréninku, nebo v zápase. Jako stoper musím na spoluhráče mluvit a organizovat je. Jedna z chyb mladých hráčů je, když si myslí, že při zápasové nezkušenosti nemůžou na druhé mluvit, ale při hře je to nezbytné, musí se to naučit. Mladí musí mít respekt, ale ne odstup, na hřišti jsme přece jeden tým."

Jakou vidíte perspektivu mladoboleslavského týmu pro nejbližší jarní sezónu?
„Prezentování by mělo být takové, jaké bylo na podzim v domácích zápasech. Při útočné hře, kterou po nás trenér vyžaduje, se musíme více zaměřit na obrannou činnost, protože potřebujeme přivážet body i z venku. Jinak se propadneme mezi sedmou a desátou příčku a to nechceme, my chceme hrát o skupinu nejlepších šesti a v závěru ligy si zahrát s těmi nejlepšími českými týmy. V českém poháru už snadného soupeře nepotkáme a uvidíme, co se nám podaří. Osobně chci především dobře vstoupit do jarní ligové sezóny."

Daniel Pudil s fotbalem začal v AC Sparta Praha, ale prvoligovou premiéru měl v FK Chmel Blšany (2003-04), odkud po roce odešel do FC Slovan Liberec (2004-08), z něhož si na rok odskočil hostovat do SK Slavia Praha (2007-08). V zahraničí postupně působil v belgickém KRC Genk (2008-11), španělském Granada CF (2012), jehož vedení jej poslalo hostovat do italského AC Cesena (2012). V létě 2012 se přestěhoval do Anglie, kde strávil tři roky ve Watford FC (2012-15) a čtyři roky v Sheffield Wednesday (2015-19). V červnu 2019 podepsal s FK Mladá Boleslav dvouletý kontrakt s platností do 30. června 2021. Dvakrát byl členem týmu českého mistra (2005-06 v Liberci a 2007-08 ve Slavii), jednou mužstva belgického mistra (2010-11 s GRC Genk) a navíc slavil zisk belgického národního poháru (208-09) a superpoháru (2011), vždy s GRC Genk. Český reprezentační dres oblékal od roku 2004, nejprve osmkrát za dorost U19 a šestnáctkrát za juniorku U21, především však čtyřiatřicetkrát za dospělé áčko, s nímž absolvoval evropský šampionát ve Francii v červnu 2016 pod trenérem Pavlem Vrbou.