Zahraničím ostřílený stoper Mazuch začal po zranění trénovat v Mladé Boleslavi

Nastupujete do tréninku v Mladé Boleslavi bez smlouvy, jak jste na tom po zranění?
Po dvou letech mi v létě skončila v Anglii smlouva. Do toho jsem měl problémy s achilovkou, tak jsem šel na operaci. Teď jsem už v pořádku, ale potřeboval jsem někde začít trénovat a tu možnost mi dali v Mladé Boleslavi. Je to čistě nezávazné, žádná zkouška, nebo že bychom měli předjednanou smlouvu. Jen mi umožnili začít po zranění zase fungovat.

Takže jde jen o dobrou vůli mladoboleslavského klubu?
Přesně tak. Není tam žádná smlouva. Je to jen dobrá vůle klubu, že mi umožní s nimi trénovat na začátku přípravy a otestovat, jak po tom zranění bude tělo reagovat. A pak se uvidí. Boleslavi samozřejmě patří z mé strany velké poděkování.

Proč zrovna Boleslav, kde jste v kariéře nikdy nehrál?
Domluvila to s nimi moje agentura Sport Invest. Jelikož je to kousek od Prahy, kde bydlím, tak je to pro mě ideální varianta.

V létě jste se podrobil operaci achilovky. Co se vlastně stalo?
Měl jsem s ní problémy, tak mi ji lékaři vyčistili. Nebyla natržená nebo něco podobného. Jen mi jí oškrábali. Teď jsem dva měsíce trénoval individuálně s kondičními trenéry v čele s Alešem Kaplanem, který už vrátil do hry po podobných problémech hodně sportovců a má s tím velké zkušenosti. Už jsem úplně v pořádku a mohu se zapojit do plné zátěže.

Pokud tedy na zátěž tělo zareaguje dobře, je reálný návrat do české ligy?
Přesně tak. Teď si chci otestovat, jak na tom budu v plné zátěži. A pokud to půjde dobře, tak se angažmá v lize nebráním. Nějaké oťukávačky už proběhly, ale zatím jsem nechtěl nic podepisovat. Nejprve si chci otestovat, jak na tom budu. Jako volný hráč mohu podepsat kdykoli. Pro mě je teď nejdůležitější začít zase fungovat. Pak se uvidí.

Z české ligy jste ze Sparty odcházel v roce 2017, kdy jste si na testech vybojoval angažmá v druhé anglické lize v dresu Hullu. Jak na angažmá v Anglii, kde jste za rok a půl odehrál dvacet ligových zápasů, vzpomínáte?
První sezonu jsem hrál docela dost. Na začátku jsem samozřejmě čekal na šanci, ta pak přišla a řekl bych, že jsem hrál dobře, nebo alespoň výsledkově jsme to zvládali. Druhá sezona začala smolným zraněním na soustředění a na delší dobu jsem z toho vypadl. Pak jsem zase něco odehrál, i když toho nebylo tolik. Věřím, že kdyby nebylo těch zranění, tak bych hrál v Anglii dodnes. Pro mě to bylo možná nejtěžší angažmá. Druhá anglická liga je hodně fyzická, je tam strašně moc zápasů, cestování. Šlo o jednu z nejkvalitnějších lig, ve které jsem hrál.

V minulosti jste řekl, že život s fotbalem či jakýmkoli sportem je asi nejlepší zaměstnání, jaké člověk může mít. Platí to stále?
Samozřejmě platí. Fotbal hraje spoustu dětí, ale na vrchol se jich dostane strašně málo. A dostat se tam a moci se fotbalem živit, je sen asi každého kluka. A dokud to půjde, chci v tomto snu pokračovat.

Jsou v životě profesionálního fotbalisty nejtěžší právě pauzy a návraty po zraněních?
Jednoduché to není, to je pravda. Už mám nějaký věk, bude mi jedenatřicet. Ale když se do toho dá sto procent, tak se dá vrátit v každém věku. Spousta hráčů měla těžká zranění po třicítce a dokázali se vrátit. Je to jen o vůli a hlavě. Mně už to hodně chybí. Nejen zápasy, ale i kabina. Zvláště česká kabina, která je taková specifická, protože je v ní hodně srandy. Už jsem natěšený se zapojit.

A v mladoboleslavské kabině se s hráči znáte?
Hlavně s Markem Matějovským, se kterým jsem hrával ve Spartě. A pak s Danem Pudilem z Anglie i Česka. Ty mladší kluky neznám, ale seznámit se s nimi nebude problém.

Ondřej Mazuch je hodonínským rodákem. V české lize hrál za Brno (2006-07) a za pražskou Spartu (2015-17). Mezi těmito českými angažmá kopal za italskou Fiorentinu (2007-09), belgický Anderlecht (2009-12), s nímž získal belgický titul, a ruský Dněpropetrovsk (2012-15). Naposledy působil v anglickém druholigovém Hull City (2017-19). Reprezentoval v dorosteneckých kategoriích U16 (9 zápasů), U17 (18 zápasů), U19 (9 zápasů), v juniorských družstvech U20 (14 zápasů), U21 (26 zápasů) a má stříbrné medaile z mistrovství Evropy sedmnáctiletých (2006) i mistrovství světa dvacetiletých (2007). Za dospělé reprezentační áčko Česka si připsal čtyři starty v letech 2010-14.