Brankář Miroslav Miller v klubové Síni slávy

V upomínku na tento akt mu šéfového mladoboleslavského klubu Josef Dufek a Aleš Juranka předali dres s číslem 223 symbolizujícím počet odchytaných ligových a pohárových utkání za FK Mladá Boleslav. Aplaudovalo mu pět tisíc diváků, kteří na tribuně povstáním vzdali úctu fotbalové legendě. „Byl to příjemný zážitek, moc všem lidem děkuji," řekl dojatý Miller, který následujících devadesát minut proseděl mezi náhradníky na sparťanské lavičce. Nemrzelo jej, že nebyl v brance? „Kdepak, takhle to bylo lepší, nedovedu si představit, jestli bych si náhodou nepletl dresy, kdybych chytal proti Boleslavi," dodal s úsměvnou nadsázkou.

V Síni slávy FK Mladá Boleslav jsou s Miroslavem Millerem již dříve přizvaní Luboš Pecka, Radim Holub, Tomáš Sedláček, Marek Matějovský, Jiří Holakovský a Josef Donát.

Miroslav Miller fotbalově vyrostl v Jinočanech, odkud se přes Rudnou, vršovické Bohemians a pražskou Admiru/Slavoj dostal v roce 2001 do tehdy druholigové Mladé Boleslavi. V následujících letech se podílel na všech významných úspěších novodobé historie mladoboleslavského fotbalu. Byl u postupu z druhé do první ligy v roce 2004, u premiéry v předkole Ligy mistrů i dalších duelech v rámci evropských pohárů a výrazně se podílel na zisku pohárové trofeje v roce 2011. Za FK Mladá Boleslav odchytal 211 ligových zápasů a v evropských pohárech si připsal dvanáct startů proti Olympique Marseille, Panathinaikos Atény, Rapid Bukurešť, Paris Saint-Germain, Hapoel Tel-Aviv, Galatasaray Istanbul, Citt? di Palermo, Villarreal CF, AEK Larnaka.
Teprve po čtrnácti letech odsloužených v mladoboleslavské brance přijal výzvu pražské Sparty, kam na začátku roku 2015 odešel na hostování a po půl roce se dohodl na dvouletém kontraktu.
Přestože fotbaloví brankáři patří k hodně otloukaným sportovcům, tak pětatřicetiletý Miroslav Miller si mimořádně nenaříká. „Je fakt, že každé ráno mě něco bolí, ale vždycky to brzo rozhýbám. Pomáhají mně k tomu naše dvojčata."
Dcera Meggie a syn Matthias se manželce Monice narodili na začátku února 2010 o nějaký ten týden dříve, než podle lékařských prognóz očekávali rodiče. A tak v době jejich narození byl čerstvý táta v Turecku na soustředění s FK Mladá Boleslav a poprvé je uviděl na malém dipleji mobilního telefonu. O to více si jich užíval a užívá v každém fotbalovém volnu. „Většinu volného času jsem s dětmi, které příští rok půjdou do školy. Syn Matthias už sportuje a střídá tenis s fotbalem, dcera Meggie má šikovné ruce a tvůrčí myšlení po mamince, tak se věnuje uměleckým zálibám. Máme to tak s manželkou pěkně rozdělené, já Matthiase doprovázím a podporuji při sportování a ona s Meggie absolvuje tvůrčí aktivity."
Za čtrnáct let se kolem Millera v mladoboleslavskému klubu střídali spoluhráči, trenéři, modernizovalo se klubové zázemí, zkrátka a dobře pádily dějiny mladoboleslavského fotbalu. Jen on a také prezident klubu Josef Dufek se neměnili. „Vždy jsme spolu měli dobrý vztah a i nyní při hostování a přestupu do Sparty máme určitou dohodu o případné budoucí spolupráci."
Že by už přemýšlel nad ukončením aktivní činnosti? „Myšlenky už někdy o fotbalovém konci mám, ale zatím si to neumím představit. Až ten konec nastane, chtěl bych u fotbalu zůstat. Klidně bych šel učit malé kluky chytat. Ale letos jsem podepsal na dva roky smlouvu ve Spartě a dál se nedívám."
S fotbalem zažil v tuzemské lize, při evropských pohárech či přípravných střetnutích na zahraničních soustředěních spoustou velkolepých i drobnějších, ale vždy emocemi napěchovaných situací.
„Pro mě k nezapomenutelným zážitkům patří postup do ligy, který v Boleslavi odstartoval rozsáhlé změny a bylo úžasné osobně nejen sledovat, ale i prožívat, jak se klub vyvíjel k lepšímu až do dnešní podoby. A z evropských bitev si nejvíce cením postupu přes Palermo, kdy jsme po domácí prohře překvapivě na Sicílii vyhráli a postoupili na penalty. Kromě té první, kterou jsem chytil a přispěl tak k postupu, se mi vybavuje, jak Rolko, takový zkušený hráč, přestřelil branku skoro i s tribunou, naštěstí to náš postup nezmařilo."
Fotbalový život vedle zářných chvil přináší i temné momenty. Ovšem někteří mají dar je záhy zapomínat, nic o nich nevědět a kráčet životem, jako kdyby se vůbec neudály. „Nepamatuji se, že bych zažil něco tak negativního, že bych z toho měl noční můry, nebo se k tomu při bilancování kariéry vracel," tvrdí Miroslav Miller a dodává, že s tím šťastně prosvíceným dojmem možná i souvisí, že neměl vážné zdravotní omezení ve fotbalové kariéře. „Sem tam zlomený či zhmožděný prst, nějakou ránu do hlavy a bolavá záda, ale nic jiného, co by mě vyřadilo na víc, než pár týdnů ze hry."
Možná trošku stinnou částí Millerovy kariéry bylo marné hledání zahraničního angažmá, neboť pár testů v klubech za českými hranicemi absolvoval, bohužel vždy neúspěšně. „Určitě mě trochu mrzí, že jsem angažmá venku nestihl, když moje kariéra v Česku postupovala tak dobře, ale dnes toho nelituji. Bůhví, jak by to se mnou v cizině dopadlo, třeba bych tam nejlepší léta proseděl na lavici. Po narození dětí už jsem se ani nikam ven netlačil."
Současné působení v pražské Spartě považuje za vrchol své kariéry. „Je stále náš nejlepší klub. Fotbal se ve Spartě dělá v úplně jiné atmosféře, než kdekoliv jinde v Česku, každý z hráčů je pod neustálým tlakem, který je hodně těžké ustát. Jsou tam nejlepší hráči z Česka a jsem mezi nimi rád a spokojený."