V mládeži máme budoucnost, věří Aleš Juranka

Aleš Juranka, člen představenstva FK Mladá Boleslav a jednatel firmy Realstav MB, čili významný akcionář fotbalového klubu, může tehdejší a dnešní podmínky fotbalových tříd srovnávat. V sedmdesátých letech minulého století byl jedním z žáčků v první fotbalové třídě při 5. základní škole s rozšířeným počtem hodin tělesné výchovy se zaměřením na rozvoj fotbalových dovedností.

„Pamatuji si, že u založení sportovní třídy v Mladé Boleslavi byl Milouš Kvaček, a vzpomínám si na trenéry Petra Poláka, Mílu Veneru, Václava Kouta, Josefa Petáka, Josefa Bartoše a Františka Žmolu, kteří vedli odborné tělovýchovné hodiny, a pro nás kluky to byly fotbalové osobnosti. Trénovali jsme každý den, někdy i dvoufázově, což byl výrazný rozdíl proti okolním klubům. Brzy jsme v porovnání s družstvy z regionu měli velký náskok a mohli soupeřit například se žákovskými týmy Sparty a Slavie, což byla pro nás hodně prestižní záležitost. Někteří z nás dostali i pozvánku do reprezentačního výběru," vybavuje si své začátky ve fotbalové třídě Aleš Juranka a zdůraznil, že v době vzniku mladoboleslavských fotbalových tříd pro žákovské kategorie byla intenzivní příprava limitovaná obdobím od čtvrté do osmé třídy základní školy a teprve když s pětiletým zpožděním vzniklo tréninkové středisko mládeže (TSM) pro dorostenecké fotbalisty, dostala příprava mladých fotbalistů v Mladé Boleslavi potřebný rozsah.

I když podmínky prvních fotbalových tříd byly na tehdejší dobu mimořádné, tak k těm současným měly hodně daleko. „Pro nás tehdy bylo luxusem, že jsme na trénincích měli každý pro sebe míč, to u venkovských klubů nebylo. Trávníky byly výjimkou, a tak jsme trénovali na škváře v plátěných a pogumovaných kopačkách. Kožené byly výjimkou a ty s vyměnitelnými kolíky frajeřinou. O pravidelné rehabilitaci se nám ani nezdálo a základní lékařskou prohlídku jsme absolvovali dvakrát v průběhu roku, jako všichni ostatní žáci hrající mistrovské soutěže," řekl Aleš Juranka, kterého tehdy vůbec nenapadlo, že jednou bude ve vedení fotbalového klubu zajišťovat podmínky pro přípravu talentovaných fotbalistů.

Jaké dnes jsou?

„Když začnu u kopaček, tak žasnu nad neomezeným množstvím obutí, z něhož si už nejmladší fotbalisté vybírají. Kvalita dresů je nesrovnatelná s těmi, ve kterých jsme hráli my. A vůbec nebylo samozřejmostí, aby všechna žákovská a dorostenecká družstva hrála ve stejné barevné kombinaci a kvalitě dresů, jaké obléká dospělé áčko. Dnes to vypadá samozřejmě, ale před deseti lety tomu tak nebylo. Dnešním klukům však nic nezávidím, naopak jim přeji a přiznám se, že mé fotbalové srdce potěší, jak krásný je na ně pohled."
Aleš Juranka také zdůrazňuje, že obrovskou proměnou prošel celý klub a s ním podmínky i zázemí pro přípravu mladých fotbalistů. „Žáčci i dorostenci využívají dvě hřiště s umělými povrchy, čtyři travnaté plochy v areálu Městského stadionu, ale také na Astonce a v areálu 7. základní školy. Brzy k nim přibudou další dvě hřiště s přírodní trávou v budovaném areálu fotbalové akademie při 9. základní škole. Mají k dispozici tělocvičny při 7., 8. a 9. základní škole, posilovnu, regenerační linku, fyzioterapeuta, maséry, průběžné lékařské zabezpečení, standardem jsou pravidelná soustředění, účasti na turnajích se zahraničními soupeři."

Od klukovských let reprezentoval Mladou Boleslav i zdejší fotbalový klub v dresu, a tak není divu, že má Aleš Juranka v srdci i duši ohromnou sounáležitost s klubem, jenž dnes spoluvlastní a řídí: „Na boleslavském stadionu jsem prožil mládí a pozdějším vstupem do vedení klubu se ta sounáležitost prohloubila a zvýraznila o velkou zodpovědnost a také o obavy z neznámého prostředí profesionálního sportu." Své praktické zkušenosti z aktivní fotbalové kariéry mu vůbec nepomohly. „Ty doby nelze srovnávat. Je sice pravda, že znám pocity kluků ve fotbalové třídě, ale při jejich výchově a přípravě vychází trenéři ze současných poznatků a trendů. Uvědomuji si, že práce pro rozvoj mládeže a pro budoucnost klubu není jen o sportu, ale o celém životě a o celé společnosti. V této souvislosti vnímám, že bez spolupráce s městem, automobilkou, tamními odbory a také firmou Ško-Energo, což je hlavní partner našich mládežnických družstev, by projekty související s mládežnickým fotbalem nebyly zabezpečené na potřebné úrovni. Z vlastní zkušenosti vím, že není snadné dětem umožnit sportování, které je ekonomicky mnohem náročnější, než za mého mládí. Jsem otcem šesti dětí a znám jejich záliby a priority. Snažím se je samozřejmě vést ke sportu, ale mají myšlenky úplně jiné, než jsme v jejich věku měli my. Proto je důležitá spolupráce všech zainteresovaných subjektů, to znamená kromě rodiny také školy a města, aby získaly ke sportu vztah."