Chramosta: Bylo to něco nepopsatelného

Co se vám vybaví při vzpomínání na putování za pohárovou trofejí?

„Z cesty za pohárem mně utkvělo v paměti hodně, protože nebyla nijak jednoduchá, byla dost trnitá. V Kunicích jsme doháněli ztrátu a měli štěstí při penaltách, v Sokolově jsme prohráli nula tři a nevypadalo to s námi dobře, ale odvetu jsem dotáhli do úspěšných penalt a postoupili. Zdá se, že nejlehčí jsme to měli s Plzní, ale ve skutečnosti to vůbec lehké s ní nebylo, když jsme v odvetě dostali na začátku brzo gól. A ve finále jsme prohrávali, ale nakonec vyhráli na penalty. Takže ta cesta za pohárovou trofejí byla hodně šťastná. O to je úspěch sladší."

Je to tedy tak, že si budete pamatovat celou cestu a nejen samotné finále?

„Přesně tak, protože co jsme při té cestě zvládli, bylo určitě obdivuhodné."

Jste spokojený se svým podílem na zisku pohárové trofeje, když jste v pohárových zápasech nastřílel šest gólů, tedy bezkonkurenčně nejvíce ze všech boleslavských fotbalistů?

„Jsem na hřišti od toho, abych góly dával. Nějaké zápasy jsem nehrál, například dvojzápas proti Sokolovu, ale když jsem hrál, snažil jsem se góly pomáhat co nejvíce a jsem rád, že se mi dařilo a že jsme to jako tým zvládli."

Vnímal jste rozruch kolem vaší osoby tak, že patří k fotbalu, nebo vám zkazil náladu a radost z trofeje?

„Trošku mně to radost zkazilo, protože i po finále někdo říkal, že jsem nafilmoval penaltu, ze které Táborský vyrovnával. Ale to je přece absolutní nesmysl. Každý musel vidět, že mě olomoucký obránce stáhnul a byla to jasná penalta. Mrzí mě, že se kolem jednoho zákroku v Kroměříži nadělalo tolik humbuku."

Jak moc vnímáte, že jste účastníkem historické události, neboť Boleslav získala poprvé pohár ve své bezmála stodesetileté historii?

„V chvíli úspěchu mě to nedocházelo, ale postupem času zjišťuji, jak obrovský je pro klub úspěch, když v dosavadní více než stoleté historii se něco podobného podařilo až letos a já jsem u toho byl. Je to fakt moc krásný pocit."

Považujete zisk Ondrášovka cupu za největší osobní úspěch v dosavadní kariéře?

„Vítězství v Ondrášovka cupu bych přirovnal k zážitkům z mistrovství světa, kde jsem byl s dorosteneckou reprezentací a které mě doufám čekají na letošním mistrovství Evropy jednadvacetiletých reprezentací. Ale v klubovém fotbale je vyhraný Ondrášovka cup určitě můj největší úspěch."

S jakými pocity jste šel na penaltu v sedmé sérii rozstřelu a jak vám bylo, když jste ji proměnil ve vítěznou trefu?

„Celou cestu z poloviny hřiště do pokutového území jsem přemýšlel, že když dám gól, pošlu nás do Evropy. A když jsem ho opravdu dal, všechno ze mě spadlo a ovládla mě strašná euforie. Bylo to něco nepopsatelného."

Když jste nad penaltou přemýšlel cestou přes půl hřiště, neznervózněl jste, nebo jste si byl jistý, že ji proměníte ve vítězný gól?

„Právě, že jsem si vůbec nebyl, že gól dám. Ale šel jsem s tím, že když ho dám, můžu být slavný a to pomyšlení bylo o tolik silnější, že přemohlo případnou nervozitu."

Sníte o dalších úspěších s boleslavským klubem, nebo pokukujete po zahraničním angažmá?

„Zatím jsem s Mladou Boleslaví získal jenom jednu pohárovou trofej a rád bych s ní zažil i zisk ligového mistra. To je pro mě aktuálně velká výzva."

Na co konkrétně se těšíte v nadcházejících mezinárodních střetech při červnovém juniorském mistrovství Evropy a červencovém vstupu do Evropské ligy?

„Nyní se těším na mistrovství Evropy. Doufám, že se do konečné nominace dostanu a podívám se do Dánska s národním družstvem. Teprve až se vrátím, začnu myslet na Evropskou ligu. Pro evropský šampionát máme s reprezentační jednadvacítkou jasný cíl a tím je postup na olympiádu do Londýna v příštím roce, takže potřebujeme skončit do třetího místa. S Boleslaví bych se chtěl probojovat alespoň do základní skupiny Evropské ligy. To by bylo krásné, kdyby jsme na podzim hráli zápasy skupiny Evropské ligy."