Kulič: Je nezvyklé, jak minimálně se tým změnil
Nad čím přemýšlí Marek Kulič při tureckém soustředění? Pochvaluje si teplé přímořské klima a zároveň se mu stýská po rodině. Nevzpomíná si, že by kdy ve své kariéře zažil tak stabilizovaný kádr, jaký má nyní FK Mladá Boleslav, což by se mělo v soutěžních zápasech pozitivně projevit.
V dosavadních šesti zápasech letošní zimní přípravy nastoupil Marek Kulič ve čtyřech a dal dva góly. Oba do sítě bratislavského Slovanu. Ani minutu nehrál v prvním utkání, kdy si léčil poranění z tvrdé kondiční přípravy v podkrkonošském Lánově, a také v druhém utkání herního soustředění v tureckém přímořském letovisku Belek. Preventivně šetřil znavený stehenní sval.
„Raději bych hrál, ale protože mě sval na zadní straně stehna trochu táhne, tak jsem mu po dohodě s trenérem a doktorem dopřál klid."
Ale jinak si jistě soustředění v tureckém Beleku užíváte?
„Samozřejmě je příjemné trénovat a hrát zápasy v teple a na hřištích s přírodní trávou. Je to úplně něco jiného, než mrazy a umělá tráva v Česku. Osobně mě pohyb na tvrdém umělém povrchu hodně trápí a unavuje."
V Turecku nejste na soustředění poprvé a tak zdejší podmínky dobře znáte. Máte osobní zkušenost, že jsou někde ještě lepší?
„V Turecku jsem podruhé. Poprvé jsem tady byl před rokem také s Boleslaví. Podmínky jsou tady parádní, ale zažil jsem ještě lepší ve Španělsku, kde jsem byl na soustředění se Spartou Praha. Bylo tam vynikající podnebí, perfektní hřiště a dojem všeobecně příjemného prostředí doplňovalo množství kavárniček s příjemnými lidmi."
Ve své fotbalové kariéře jste hodně času procestoval za jednotlivými zápasy a na soustředění. Neunavuje vás to už?
„Cestování patří k fotbalu, s tím nic nenadělám. Nejotravnější a nejúnavnější není samotné cestování, ale čekání na autobusy a letadla. Ale pobyt v teple cestovatelské nepříjemnosti vynahradí. Ze zimy se na sluníčko těší každý fotbalista."
A co stýskání po domově a rodině?
„Když na delší čas opustím domov, tak po třech, nejpozději čtyřech dnech se mi začne stýskat po rodině. Hlavně děti mi chybí a u fotbalistů, kteří mají rodiny je odloučení od dětí na dlouhodobých soustředěních to nejnepříjemnější. U mě to není jiné."
Jak vnímáte, že se přes zimu mladoboleslavské mužstvo kádrově téměř nezměnilo?
„Většinou do přípravy naskočí šest i více nových fotbalistů. Ve většině klubů tomu tak bylo i v této zimní přestávce. Čekal jsem, že mezi nás přijdou dva nebo tři noví hráči, ale nestalo se tak. Je hodně nezvyklé, aby se mužstvo tak málo měnilo, jako současná Boleslav."
Pamatujete něco podobného v některém ze svých bývalých působišť?
„Na něco srovnatelného si opravdu nevzpomínám."
Je to dobře, nebo špatně?
„Pro spolupráci na hřišti i atmosféru v kabině to je dobře. Známe se a tak si umíme vyhovět. Ve hře využíváme návyků, jak jeden druhého známe, a že víme, co od druhého můžeme čekat. Určitě ze současné stabilizace boleslavského kádru převažují pozitivní dojmy."
Co by tu pozitivní atmosféru mohlo vážněji ohrozit?
„Snad jedině série zranění, nebo příval karet a trestů. To jsou faktory, na které sebelepší příprava a pohoda nestačí. Ale všichni věříme, že jaro zvládneme v lize i v poháru."
