Ondřej Vetchý alias Jirka Luňák: Fotbal má bavit a činit lidi šťastnějšími

„Podobné akce nedělám a moderovat chodím jenom opravdu výjimečně. Ale Boleslav je mi moc milá, protože tady mám pár kamarádů, například Marka Kuliče a nebo Oldu Pařízka, kterého jsem poznal v Příbrami a vím, že z Boleslavi pochází, a dlouho znám pana Jaromíra Šeterleho. A protože jsem první prosincový večer v divadle nehrál, nebyl jediný důvod, proč bych se s paní Sylvií Hottkovou nedomluvil a nepřijel do Boleslavi, které hodně fandím jako městu i jejímu fotbalu."

Váš vřelý vztah k fotbalu se projevil i tím, že jste přijal roli v televizním seriálu Okresní přebor?

„Upřímně řečeno mezi herci je nás asi osm, kteří máme zkušenosti s působením ve skutečných fotbalových mužstvech a hráli jsme na úrovni okresních přeborů a prvních I.B tříd. Jediný David Novotný z dnešního seriálového mužstva TJ Sokol Houslice hrál vyšší soutěž, dokonce třetí regionální ligu v Rakousku, kam o víkendech dojížděl, když byl jako herec v angažmá divadla v Českých Budějovicích. S většinou fotbalistů seriálu Okresní přebor jsem se už potkal v Koženém slunci, které točil pan režisér Kachyňa."

O fotbale a sportu vůbec se moc beletrie nepíše a příběhů nefilmuje, ovšem Okresní přebor je dost povedená výjimka?

„Okresní přebor je vtipná výjimka a je akceptovatelný především tím, že se orientuje na nejnižší výkonnostní úroveň. Jsou tam věci, které se ve fotbale dějí všeobecně a při láskyplném vyprávění jsou pro lidi přijatelné, protože jsou podané v komunální podobě. A v ní je to zábava, i když chlapům při těch zápasech jde o život. Dá se z toho vyvodit vzorec aplikovatelný na vyšší úrovně fotbalu a možná v tom je i klíč k celému českému fotbalu."

Dialogy plné chlapských a vulgárních výrazů odpovídají původnéímu scénáři, nebo vyplynuly z vašeho bezprostředního prožitku role Jirky Luňáka?

„Snažím se, aby všechny mé role byly bezprostřední. Pětadvacet let se pohybuji mezi sportovci a jejich slovník je podobný. Navíc takto hrajeme v Činoherním klubu, kde jsme spolu třeba s Pavlem Kikinčukem hodně autentický. Jsem přesvědčený, že formát televizního seriálu o fotbale náš přístup schroupne. Do všeho, co dělám, chci poslat hodně sám sebe a pokouším se každou roli obhájit, aby divákovi byla postava něčím milá nebo pochopitelná. Pokouším se o to ve všech rolích, ale v této Luňákově je to snazší v láskyplném pohledu vyplývajícím z mého vstřícného vztahu k fotbalu a fotbalistům."

Dovedete si představit seriál či roli z jiného sportovního prostředí než populárního fotbalu?

„Musel by tam být velmi nosný příběh. Jestli by byl na pozadí bojových sportů nebo atletického prostředí a byl dostatečně silný, tak si to dovedu představit. Ale bez silného příběhu by to lidi moc nezajímalo."

Vrátíte se do Boleslavi na jaře jako divák některého ligového utkání, třeba když bude Boleslav hostit Spartu, jejíž jste známý fanoušek?

„Když nebudu hrát, zkusím na tu Spartu přijet. Jsem Sparťan a vyznávám sparťanské hodnoty, které bohužel pramálo korespondují se současnou Spartou, jak je v poslední době vnímána. Pro mě osobně jsou sparťanské hodnoty ty nejobyčejnější věci opodstatňující lidskou existenci, čili čest, odvaha, zodpovědnost, týmovost, pomoc kamarádovi, rytířskost, nezáludnost, prostě vlastnosti reprezentované Rychlými šípy. Tak jsem to cítil odmalička a takové by měla podle mých představ reprezentovat Sparta. Je mi jasné, že v reálném světě je spousta věcí jinak, než si člověk v dětství vysní, nicméně tyto hodnoty ve mně zůstaly a i když momentální Sparta je neúplně reprezentuje, já si je nesu v sobě. Jsem šťastný, když Sparta vyhraje, ale když Boleslav bude hrát dobře a porazí Spartu, nebudu z toho zničený a budu mít radost, že Boleslav hraje dobrý fotbal."

Co je podle vašeho mínění potřeba udělat, aby se lidi v Česku bavili fotbalem podobně, jako například v Německu a Anglii?

„Fotbal je zábava a má lidem napomáhat, aby se jim lépe žilo. Jestli fotbal a fotbalový tým, s kterým se člověk identifikuje, nehrají fair hru, a to nejen v soupeření týmů, ale i vůči divákům a dokonce svým fandům, tak si hloubavý člověk řekne, že když se dělají kurvárny v tom, co má být jen zábavou, co se asi ve společnosti děje, když jde skutečně o něco závažného a nesouměřitelného se zábavou. Fotbal má lidem garantovat, že i když nemá tým momentální formu nebo kvalitu, tak přesto hráči bojují na hranici svých možností a jsou schopni na hřišti chcípnout. Na takový fotbal budou lidi chodit a bude se jim líp žít. Je to bezpochyby o důvěře diváka v klub i v jednotlivé hráče. Chlapi s důvěrou v milovaný klub budou silnější ve svém reálném životě, budou šťastnější na tomto světě, budou snáze zdolávat životní překážky. Mám však pocit, že to málokomu dochází."