Odlišné tváře fotbalu

Do role fotbalového Hyda se převtělil devětadvacetiletý Srb Ivan Bogdanov při příležitosti kvalifikačního utkání na Euro 2012 Itálie verus Srbsko, které se mělo nedávno hrát v Janově. Začalo s půlhodinovým zpožděním a hrálo se jen sedm minut, načež ho skotský sudí Craig Thomson definitivně ukončil kvůli řádění Srbů. Jejich běsnění nemělo s fanděním fotbalu nic společného.
Televizní kamery hrůzu zaznamenaly a rozeslaly do světa. Nešlo v tu chvíli nevzpomenout na masakr mezi tifosi italského Juventus Torino a hooligans anglického Liverpoolu v přímém televizním přenosu před finále PMEZ v Bruselu. Letos v květnu tomu bylo přesně pětadvacet let, kdy na zchátralém Heysel stadionu zemřelo devětatřicet lidí, kteří přišli na fotbal a nevrátili se z něho domů.
Pro fotbal mnohem příznivější obrázky nabídla televize v uplynulém týdnu z klání Ligy mistrů mezi londýnským Arsenalem a ukrajinským Šachtarem Doneck. Zaplněné ochozy moderního Emirates Stadium aplaudovaly všem gólům, které byly k vidění, přestože jejich tým dal jen pět ze šesti. Byla radost sledovat, jak fandové londýnského klubu povstali a uznale tleskali, když do jejich branky dal gól chorvatský reprezentant Eduardo da Silva, nedávno hráč Arsenalu a nyní Šachtaru.
Závistivec jistě namítne, že se to příznivcům Arsenalu fandí, když jejich fotbalisté předvádějí ťukes tak dokonalý, že by při něm i Jaromír Bosák ztratil chuť na rádoby vtipné jízlivosti, a navrch sázejí jeden gól za druhým. Však i slávisté můžou vyprávět, jaký sedmibolestný průvan řádí mezi tribunami Emirates Stadium.
Ale takový už je fotbal. Góly platí v obou brankách, jen je potřeba se do nich trefovat. A má mnoho různých tváří. Dokonce i tak odlišné, jako je nebe a peklo, den a noc, Jekkyl a Hyde. Přejme si, aby s modrobílými barvami Mladé Boleslavi jsme zažívali jenom ty příjemné podoby nejkrásnější hry, která nás baví.

Vás fanda Bolek

Psáno pro zpravodaj k utkání 13. kola Gambrinus ligy 2010/11, které se hrálo v sobotu 23. října 2010.