Boleslavský fotbal je na začátku spolupráce s argentinským

Už jste s fotbalem a za fotbalem procestoval hodně, kam byste se za ním ještě rád vypravil?

„Rád bych viděl v originále brazilský fotbal, který bude určitě podobný, ale přeci jenom trošku jiný než v Argentině a Uruguayi. Dosud jsem nebyl na fotbale v Africe, ale mám už doma pozvání na světový šampionát do Jihoafrické republiky."

Jak snášíte dlouhé cestování přes půl planety?

„Z dlouhého letu jsem měl respekt, protože jsem věděl, co mě čeká. Už potřetí jsem letěl déle než deset hodin v kuse. Před letošní cestou do Jižní Ameriky jsem absolvoval lety do Japonska a Austrálie, a to vždy za sportem. Při tak dlouhých časech na palubě letadla koukám na iphonu na české komedie, které můžu vidět opakovaně. Vozím sebou Ecce homo Homolka, Dědictví aneb Kurvahošigutentag, Jáchyme, hoď ho do stroje a Vrchní, prchni. Něco si přečtu a chvíli taky spím."

Potvrdila vám cesta na jihoamerický kontinent, že fotbal baví lidi všude?

„Co jsem viděl v Argentině a Uruguayi, nikde jinde jsem nic podobného nezažil, a to jsem byl na fotbalech ve vyprodaných hledištích Realu Madrid i Barcelony. Bouřlivé tribuny jihoamerických stadionů jsou úplně jiný svět. Diváci bez přestání fandí, baví se pestrými rituály při nástupech mužstev, trumpetisté nepřetržíte troubí, všichni lidé zpívají chorály a po celý zápas skáčou, až jsem je obdivoval, že to vydrží."

A jaký přínos měla vaše cesta pro mladoboleslavský fotbal?

„Specifická atmosféra jihoamerického fotbalu je k nám nepřenosná. Ale zaujalo mě hraní juniorských předzápasů před hlavním utkáním, čímž diváci stráví na stadionu celý fotbalový půlden. A především jsem na vlastní oči viděl typy hráčů pro případné angažmá v Mladé Boleslavi, které bych v tuzemsku neobjevil. Bohužel ne všichni hráči jsou pro český trh ekonomicky dostupní. Pro mě i pro celý mladoboleslavský klub bylo důležité získat konkrétní kontakty v jihoamerické fotbalové lokalitě."

V čem je jihoamerický fotbal jiný v porovnání s evropským?

„Fotbal je všude je stejně krásný a to hlavně ve chvílích kdy padají góly. Osobně si myslím, že jihoamerický fotbal by se v Česku nelíbil. Argentinské týmy zdlouhavě kombinují ve středu hřiště a před branky soupeřů nepospíchají, takže gólových šancí ani při zápasech o mistrovské body moc není."

Neměl jste fotbalu plné zuby, když jste každý den absolvoval dvě až tři utkání?

„Nebyl jsem v Argentině a Uruguayi na dovolené, byl jsem tam kvůli fotbalu a tak jsem počítal s tím, že uvidím fotbalu, co nejvíce bude možné. Když už se začala projevovat únava z neustálého cestování mezi stadion, dopřál jsem si den volna, ale i ten jsem většinu času koukal na fotbal v televizi."

Zaujalo vás něco, kvůli čemu byste se do Jižní Ameriky chtěl vrátit?

„Určitě bych se tam chtěl vrátit, je to zajímavá lokalita pro mladoboleslavský fotbal. Přece není náhoda, že pětatřicet hráčů z Argentiny působí v evropských klubech hrajících Champions League. Argentinští hráči jsou jednoznačně pracovitější, zodpovědnější a spolehlivější než třeba Brazilci. Letošní návštěvu Argentiny proto považuji za začátek budoucí spolupráce. A musím přiznat, že mě osobně láká i rekreační středisko Punta del Este, kde si dovedu představit strávit dovolenou."

Překvapilo vás něco v Argentině?

„Centrum argentinské metropole Buenos Aires je opravdu nádherně urbanisticky řešené. Viděl jsem plno opravdu reprezentativních budov, prostorné bulváry a rozlehlé parky. Ale na periferiích, mnohdy jen pár metrů od fotbalových stadionů, žijí lidé v neskutečně bídných podmínkách. Tak obrovské ekonomické rozdíly v Česku neznáme."

Co vás pobavilo?

„Se skutečně pobaveným úsměvem jsem pozoroval stará auta, na nichž bylo více rzi než plechu a bylo s podivem, že vůbec jezdí. Úplně největším zážitkem z celého jihoamerického pobytu pro mě však bylo setkání s někdejším reprezentačním trenérem Argentiny a dnes sportovním manažerem Independiente Buenos Aires Césare Luise Menottim. To je skutečná fotbalová osobnost."

Jak se vám líbily stadiony v Buenos Aires a Montevideu?

„V Česku jsou luxusnější a je na nich patrné, že český řemeslník je šikovný a precizní. Kvalita jeho práce je jednoznačně lepší, než rukopis jihoamerického dělníka. Ale kapacitně jsou jihoamerické stadiony úplně jinde, pojmou třicet až osmdesát tisíc lidí."

Potkal jste se v Buenos Aires nebo Montevideu s Čechy?

„Jenom jednou a zcela náhodou jsem na ulici v Buenos Aires narazil na pražského turistu s partnerkou. Při krátkém povídání mně prozradili, že mají naplánované třítýdenní cestování po jihoamerických státech. Pro Čechy je přeci jenom jihoamerický kontinent hodně vzdálenou lokalitou."