Lidé v Argentině fotbal milují a baví se jím
Prezident boleslavského fotbalového klubu Josef Dufek má za sebou již větší část desetidenního pobytu v argentinském Buenos Aires, kam se vypravil za fotbalem. V následujících řádcích nabízí třetí porci jihoamerických zážitků.
„Ve čtvrtek jsem byl na dvou fotbalech. První Chacarita Juniors - Velez Sarsfield skončil bez gólů. A ve druhém River Plate porazil Racing Club 2:0, když oba góly padly už v prvním poločasu. Hrálo se na stadionu s kapacitou přes sedmdesát tisíc, na němž se konalo finále světového šampionátu v roce 1978. Tentokrát ho diváci zaplnili jen z poloviny. Utkání bylo premiérou pro čerstvě zvoleného prezidenta klubu River Plate Daniela Passarellu, dvojnásobného fotbalového mistra světa z let 1978 a 1986, přezdívaného Kondor.
Zaujalo mě, jakým způsobem rozhodčí zjednává pořádek před exekucí trestného kopu. Po odpískání faulu nastříká sprejem na trávník kroužek, odkud se bude kopat. Následně odkrokuje vzdálenost a načrtne čáru k postavení hráčské zdi. Střelec si nedovolí postavit míč jinam a bránící hráče nenapadne postavit se před čáru. Během necelé minuty nastříkaná barva z trávníku vyprchá a zcela zmizí.
Všichni diváci emotivně a bez oddychu povzbuzují. Činí tak bez zloby a vulgárností. Výtržnosti jsem neviděl ani ve večerním televizním zpravodajství. Lidé tady fotbal milují a tudíž se jím baví. Mají tady speciální televizní kanál, kde čtyřiadvacet hodin nic jiného není, než fotbal. Podobně i ve speciálním tištěném deníku, kde se píše jen o fotbale. Při každodenním přídělu fotbalu mně připadá, že většina lidí nic jiného nedělá, než chodí na fotbal. Viděl jsem více fotbalových fanoušků, než pracujících. Jak je Buenos Aires krásné město, tak nechápu, kdo a kdy ho vystavěl, když všechny zajímá jen fotbal.
Jaký je argentinský ligový fotbal? Českým divákům by se asi moc nelíbil. Většina mužstev hraje na jednoho útočníka a na tři obránce. Ti jsou velmi rychlí a dobře čtou hru, takže soupeře do šancí moc nepouštějí. Gólů padá málo také proto, že se většinou zdlouhavě kombinuje ve středu hřiště. Všichni hráči jsou technicky velmi zdatní, nikdo bezhlavě míč neodkopává. Mnozí jsou malého vzrůstu a vypadají jako žáci nebo pohublí Maradonové. Brankáři moc dobří nejsou, české předčí jedině v přesnosti rozehrávky, protože všichni argentinští dovedou nohama přesně rozehrát.
V týdnu stráveném v Argentině jsem každý den viděl několik fotbalových utkání. Výjimkou byl pátek. Ten jsem pojal jako regenerační. I když úplně bez fotbalu nebyl. Sledoval jsem ho v televizi. Prošel jsem pár ulic a náměstí, nakouknul do několika krámů a nákupních center. Nic mimořádného mě v obchodech nezaujalo a dárky pod vánoční stromeček určitě v Argentině nakupovat nebudu. Snad jenom nějaké drobné upomínky.
V Buenos Aires jsou rozlehlé parky, které místní lidé využívají k proběhnutí a procházkám. A protože milují koně a dostihy, postavili v centru města obrovský hipodrom s tribunami pro sto tisíc diváků. Ostatně manažer Horacio, jenž se o naši evropskou výpravu stará, pracoval původně jako zvěrolékař u dostihových koní.
I když jsem váhal, zda se mám do Argentiny vypravit, tak v půlce pobytu jsem byl rád, že jsem letěl. Všechno tady je lepší, než jsem čekal. To už tak bývá, že když se na něco hodně těším, tak skutečnost nebývá povedená. A samozřejmě naopak platí, že když se mně někam nechce, dopadne to dobře."
Z Buenos Aires zdraví Josef Dufek.
