Fotbalisty fotil Jakub Ludvík na Hrubé Skále
Kdo by v parných dnech uprostřed letních prázdnin myslel na příští kalendářní rok? V případě zákulisního dění fotbalového klubu odpověď zní: "Přeci šéf obchodu a marketingu Petr Svěcený." V prvním srpnovém týdnu totiž organizoval fotografování mladoboleslavských fotbalistů pro reprezentativní kalendář na rok 2010. Zadal tento úkol agentuře Grafixon a prestižnímu fotografovi celebrit Jakubu Ludvíkovi.
„Pro mě to není první zkušenost s fotbalisty. Fotil jsem národní mužstvo, Spartu, Bohemku i další kluby. Fotbalisté se mi fotí velmi dobře, protože jsou to mladí a hezcí kluci," prozradil Jakub Ludvík v pauze fotografického maratonu na zámku Hrubá Skála v České ráji.
To už měli jednotliví fotbalisté za sebou fotografování v Ludvíkově pražském ateliéru. Na Hrubé Skále se nejprve pracovalo na skupinové fotografii. Fotograf mužstvo shromáždil u zídky nad přírodním příkopem tak, aby mu pozadí tvořila silueta zámku. Jeho asistenti kvapně sháněli středověké rekvizity. Ve finále vybraní fotbalisté Kulič, Procházka, Opiela a Kúdela pózovali v zámeckém interiéru s lehce obnaženými modelkami. Tyto romantické scenérie asi budou největším překvapením kalendáře pro příští rok 2010. Těšte se...
Proč si Jakub Ludvík pro fotografování mladoboleslavských fotbalistů vybral právě Hrubou Skálu?
„Mám rád trošku netradiční hrady a zámky, nemám rád upravenost, čili jsem rád, že kvůli pozadí a stylu je Hrubá Skála lehce rozpadlá a na základě toho jsme měli jasnou volbu, protože je nejblíže Mladé Boleslavi. Hrubá Skála není úplně rozpadlá, funguje tady úžasný hotel s úžasnými pokoji, ale ta patina je taková, že vytváří potřebnou atmosféru."
Focení jste měl připravené, nebo improvizoval přímo na place?
„ Celou cestu z Prahy na Hrubou Skálu jsem měl jasně vymyšlené místo, kde se bude fotit. Ale když jsem přijel, na nádvoří měly dětičky show a těm jsem to nemohl zrušit, čili se mi původní představa během jedné minuty celá rozpadla. Obíhal jsem zámek kolem dokola, až jsem našel lokaci možná ještě lepší, než byla ta v mé původní představě. Takže je vidět, že kolikrát neštěstí může být i štěstí."
Nerozhodilo vás to v tvůrčí práci?
„Prvních deset minut hrozně. Byl jsem z toho tak hotový, že jsem chtěl odjet. Pak jsem si uvědomil, že není možné se depresivně zhroutit. Našli jsme nové místo, začali snášet rekvizity, které jsme neměli plánované. A dopadlo to, jako kdybych to měsíc připravoval. A tak někdy depresivní nálada je plus té konečné fotky. Nakonec to předčilo mé očekávání a dopadlo to velmi dobře."
