Střelec s řeckými předky a ostravskou duší
Michal Papadopulos se narodil před třiadvaceti lety v Ostravě. Jeho tatínek je také ostravský rodák. Řecký původ má po dědovi, který ze své vlasti odešel za občanské války a našel nový domov na severní Moravě. „Mám v Řecku příbuzné a plno známých. Řecky se domluvím dobře právě zásluhou dědy, otec totiž řecky moc nemluví,“ prozradil usměvavý útočník s exteriérem manekýna.
Jihoevropský původ ho táhne o dovolené do Řecka, kde má oblíbenou destinaci jižně od Soluně na poloostrově Chalkidiki, a projevuje se také tím, že rád poslouchá řeckou muziku. Samozřejmě si libuje v řecké gastronomii s pověstnou chuťovou rozmanitostí v přípravách masa i příloh. „Ale úplně nejoblíbenější jídlo pro mě je svíčková s knedlíky od maminky.“
Máte stále ostravskou duši?
„Určitě ano. V Ostravě jsem se narodil a žil tam devatenáct let. Rodiče tam žijí dodnes a ve volnu za nimi jezdím.“
Nohavica zpívá, že Ostravsko je region rázovitý, tak nám Středočechům popište, co je na Ostravě tak zvláštního?
„Ostrava je město velkých továren a je specifická tím, že to není bůhvíjak bohatý kraj. Všichni, kdo odtud pocházíme, jsme vyrůstali ve skromných podmínkách a všichni Ostraváci jsou bojovníci.“
Pověst bojovníků platí i o všech ostravských fotbalistech?
„Určitě to platí o hráčích i fanoušcích Baníku Ostrava a proto nás dnes nečeká nic lehkého.“
Čím to je, že ostravští fandové mají tolik rozporuplnou pověst, že nikdo neumí svůj tým tak povzbudit a zároveň nemají konkurenci v množství a rozsahu průšvihů?
„Ostravští fanoušci jsou nejlepší v republice. Co se děje za bránami stadionu, to nechci posuzovat, ale jsem přesvědčený, že jádro ostravských fanoušků je slušné.“
Kdo byly důležité trenérské osobnosti v začátcích vaší fotbalové kariéry?
„Od dorosteneckého věku jsem byl v Baníku Ostrava, kam mě přivedl pan Vrba, který je dnes trenérem ligové Plzně. A pod trenérem Malurou, který byl nedávno trenérem Slovácka a Nitry, jsem byl v dorostu čtyři roky a právě jemu nejvíce vděčím za to, kde momentálně jsem.“
V čem konkrétně byl pro vás trenér Malura tak důležitý?
„Celkově byl výborný trenér. Všichni kluci v kabině jej respektovali a poskládal z nás výborný tým. Každého jsme válcovali a pořádně ani nevěděli, co je porážka. Trenér nám dodával sebevědomí a my si nepřipouštěli prohry. Hrál jsem například s Filipem Rackem, který je ve Slovácku, Alešem Neuwirthem, ten hraje stopera v ligovém Baníku, Adamem Varadim, který je nyní v Plzni, Romanem Švrčkem, co kope někde v Hlučíně a třeba i futsalovým reprezentantem Honzou Janovským.“
Jakých dosažených sportovních výsledků si nejvíce ceníte?
„Moc jsem toho zatím nedokázal a věřím, že všechno mám teprve před sebou. Nejvíce si považuji výhru v Českomoravském poháru, když jsme s Baníkem porazili ve finále Slovácko a dal jsem rozhodující gól na dva jedna.“
Vždycky jste byl útočník?
„V Baníku jsem od patnácti let hrál v útoku, ale v reprezentaci jsem také nastoupil na postu defenzivního záložníka. Bránit jsem uměl a umím.“
Uvědomujete si zodpovědnost, že jste na konci týmové snahy a spoluhráči očekávají, že společnou práci úspěšně završíte gólem?
„Útočník má podobnou zodpovědnost, jako gólman. Musí být celý zápas soustředěný, aby neudělal fatální chybu a nedostal zbytečný gól a podobně na druhém konci sestavy v útoku také cítím zodpovědnost za hráče, kteří jsou za mnou a připravují mně šance. Při tom vědomí mě daleko více mrzí, když tu šanci nedám.“
O jakých svých přednostech a nedostatcích víte?
„Myslím si, že mám docela dobrou hlavu, ale nohy musím ještě zlepšovat. Ale všechno je o klidu v koncovce. Jakmile získám pohodu, budu gólů dávat, čím dál víc.“
Kdo je ještě kromě zmíněného Neuwirtha vaším kamarádem z dnešní baníkovské sestavy?
„Znám skoro všechny hráče základní sestavy Baníku, hrál jsem s nimi, než jsem odešel do Leverkusenu a jsou to všechno moji kamarádi.“
Je výhoda, že je znáte?
„Myslím si, že je to oboustranné. Mám přečtené je, oni zase mě, takže to vyjde nastejno.“
Co děláte, když nekopete do fotbalového míče?
„Václav Procházka mě zlákal na golf, který jsem poprvé hrál v Anglii, když jsem byl v Arsenalu, ale určitě ne tak často a pravidelně, jako od letošního léta, kdy jsem v Mladé Boleslavi. Ve volném čase si chodím zahrát golf, který je dobrý soutěživý relax, při kterém projdu šest až sedm kilometrů, s Václavem Procházkou, Ivo Táborským a Lukášem Opielou.“
O fotbalistech se říká, že si potrpí na módní oblečení a kdo nesleduje nejnovější trendy, stává se terčem vtipkování. Jak to vypadá s módou v boleslavské kabině?
„V zahraničí se více kouká na to, v čem člověk chodí, ale tady se módě nevěnuje takjová pozornost, jako v cizině. Někdo z kluků módu sleduje víc, někdo míň. A když někdo přijde nápadně oblečený, tak ho trochu pohecujeme. Osobně dávám přednost sportovnímu stylu oblečení, ale na nějaké konkrétní značce nezáleží.“
