Oto Brunegraf : Všichni chceme do Evropy
Nitranský rodák Oto Brunegraf na začátku letních prázdnin oslavil šestatřicáté narozeniny. V Nitře začal s fotbalem a v Bratislavě vystudovat Fakultu tělesné výchovy a sportu. Život ve velkoměstě ho svedl z kariéry třetiligového fotbalisty, ale nikoliv ze studií. Po promoci se vrátil do Nitry, kde se v minulém roce potkal s Pavlem Hapalem. A s ním letos v červnu přišel k mladoboleslavskému týmu.
Protože znáte z praxe slovenský i český fotbal, porovnáte je pro nás?
„V české lize má více klubů lepší ekonomické zázemí. Viditelný rozdíl je v tom, že v minulém ročníku české ligy se do posledního kola bojovalo o titul i o záchranu a do posledního kola se také bojovalo o postup z druhé do první ligy. Ve slovenské lize bylo několik kol před koncem jasné, kdo vypadne i kdo získá titul a z druhé ligy postupující Prešov měl obrovský náskok. V české lize je mnohem více vyrovnaných a náročnější zápasů, bojuje se o každý bod, žádný zápas nemá jasného favorita.“
Jak jste se dali s Pavlem Hapalem dohromady?
„Já jej znal, on mě ne. Ale máme velmi dobrý vztah, i když paradoxně nás dala dohromady náhoda. Původně to vypadalo, že si do Nitry přivede svého asistenta, ale situace se vyvinula v naši spolupracovat. A protože s ní byl asi spokojený, tak to spolu táhneme i v Mladé Boleslavi.“
Jak máte práci rozdělenou?
„Na stadionu i mimo něho, jakmile jsme spolu, tak se naše řeči točí jenom kolem fotbalu, takže lze těžko prozrazovat detaily spolupráce. Stále o fotbale diskutujeme, stále o něm přemýšlíme, vyměňujeme si názory, ale nepřikyvujeme si. A když náhodou odběhneme od fotbalové tématiky, brzo se k ní zase vrátíme. Samozřejmě, že nás spolu nedrží jen řeči o fotbale, ale i to, že jsme si povahově navzájem sedli.“
Stýská se Slovákovi v Čechách po něčem typicky slovenském?
„Jsem z generace, která pamatuje Československo a jsem odchovaný na českých a československých televizních seriálech. Občas mluvím československy a rozdíly mezi Českem a Slovenskem nepociťuji. Jediné, po čem se mi stýská, je rodina.“
Jak často se dostanete z Mladé Boleslavi domů do Nitry?
„Jednou za dva týdny. Když byly nedávno prázdniny, přijela celá rodina, pětatřicetiletá manželka Eva, desetiletý syn Oto i sedmiletá dcera Simona, na pár dnů za mnou do Mladé Boleslavi.“
Čeho chcete ve fotbale dosáhnout?
„Chci se dopracovat na pozici hlavního trenéra, ale dobře vím, že si na takovou šanci musím trpělivě počkat, protože nemám fotbalové jméno.“
Pomohl by vám úspěch s mladoboleslavským mužstvem?
„Jen úspěch vytváří jméno.“
A co byste považoval za úspěch?
„Dostat se do Evropy, to jsou ambice celého klubu i nás trenérů a hráčů.“
