Luboš Pecka věří v sílu Boleslavi
Vidět Luboše Pecku můžete v Mladé Boleslavi buď na fotbalovém hřišti nebo při procházce s dcerkou Alenkou a synem Lubošem. Fotbal a rodina jsou dva nejdůležitější světy tvrdého chlapíka, který má respekt všech českých fotbalových obránců včetně sparťanského Řepky. Třicetiletý útočník patří ke strůjcům novodobé slávy mladoboleslavského fotbalu a k ikonám boleslavských fanoušků.
Do FK Mladá Boleslav přestoupil v létě 2004 z tehdy třetiligových Prachatic a za tři roky si posadil na hlavu korunu krále ligových kanonýrů. Čímž si vysloužil kontrakt v německém klubu Alemania Aachen. K návratu z druhé do první bundesligy mu nepomohl a tak se po ročním hostování vrátil do Pojizeří. A už zase dává góly za Mladou Boleslav.
Jakou jste našel Gambrinus ligu po roční pauze?
„Liga se moc nezměnila, je hodně podobná té, jakou jsem před rokem opouštěl. Jsem hlavně rád, že styl fotbalu v Mladé Boleslavi je stejný a vyhovuje mně i mančaftu. Nacházíme se v horní části tabulky, takže jsem hodně spokojený.“
Jak vám bylo ze začátku, kdy jste marně čekal na první gól a navíc se zranil na tréninku?
„První zápas nevyšel mně, ani celému mužstvu, protože jsme prohráli. A potom hned přišlo zranění, takže to nebylo moc šťastné období. Ale věřil jsem, že se do sestavy dostanu a když se mi podařilo dát třikrát za sebou gól, pocítil jsem, že na to pořád mám a že má smysl na sobě dál pracovat.“
Máte pocit, že se zápas od zápasu zlepšujete a že se mančaft sehrává?
„Osobně si myslím, že ano, že o sobě čím dál lépe víme, že více víme, co můžeme jeden od druhého očekávat. Zápas od zápasu se opravdu lepšíme.“
Jak vnímáte fakt, že se Slavií hrjete o první místo v ligovém pořadí?
„Dostali jsme se v tabulce tak nahoru, že budeme hrát o první místo, ale nic to ještě neznamená. Nechceme dnes na domácím stadionu prohrát a protože chceme vyhrát vždycky, pokusíme se o to i se Slávií, i když musím uznat, že má obrovskou formu. Ale i my máme velkou sílu a popereme se o výsledek.“
Bavíte se v kabině o tom, že současná Slavie je nejlepší český klub a že vás čeká mimořádně náročný zápas?
„S kluky se bavíme, že jim to jde a že jsou dobří. I trenér nás na Slavii připravuje. Musíme si to v hlavách správně přebrat, poctivě se připravit a zápas zvládnout.“
Je pro vás plné hlediště a přítomnost televizních kamer mimořádně motivující prvek, nebo se to jen tak říká?
„Pro mě je motivující touha porazit každého soupeře. Když je při tom plné hlediště, tak je to super. A když utkání přenáší televize a naše vítězství vidí hodně lidí, je to o to hezčí. Proti Slavii bude v hlediště určitě narváno. Od začátku týdne mně volali kluci z jižních Čech, že se přijedou podívat, abych jim sehnal lístky. Takže doufám, že se nám dnešní utkání povede a že uvidí pořádný fotbal.“
Jak před ligovým utkáním vypadá taktická příprava, pouze posloucháte rady trenéra nebo také diskutujete?
„Trenér řekne své poznatky o soupeři, které si pro nás připravil a potom se zeptá, jestli k tomu něco máme, jestli víme něco, o čem nebyla řeč. Někdo některé protihráče zná, když s nimi a nebo proti nim opakovaně už hrál a řekne svůj názor. A tak to dáme společně dohromady.“
Míváte před fotbalovým zápasem trému jako třeba herci před představením?
„Jak se snažím soustředit na svůj výkon, aby byl co nejlepší, tak tam trochu nervozity je, ale když přijdu na hřiště, spadne ze mě. Už myslím jenom na hru.“
Vnímáte z tribun konkrétní pokřiky, nebo jenom jednolitý anonymní hluk?
„V Česku je v hledišti méně lidí a občas zaslechnu i jednotlivce. V Německu, kde bylo běžně na fotbale i dvacet tisíc lidí, jsem vnímal jenom hučení davu a pískot.“
Určitě si dovedete představit větší hlediště kolem mladoboleslavského hřiště?
„Strašně mě mrzí, že tady pořád není tribuna za severní brankou. Chybí tam lidi, se kterými bychom se radovali, když na tu stranu dáme gól.“
Změnil vám roční pobyt v Německu životní styl nebo nějaké zvyky?
„Vůbec ne. Jsem zvyklý se co nejdříve po tréninku i po zápase vracet k rodině a dělal jsem to tak i v Německu. Když je čas, vyjedeme si s manželkou a dětmi na výlet. Ale musím přiznat, že jsme si v Německu zvykli třídit domácí odpad a tak ho třídíme i tady.“
A co strava a pití?
„Mně vaří pořád manželka a stejně dobře v Česku jako v Německu. Nejsem vybíravý a sním všechno, co mi připraví. Jenom sladký rýžový nákyp nemusím, ten se mi zhnusil v učňovských letech na internátu. V Německu jsem zkusil citronové pivo, ale na chuť jsem mu nepřišel. Raději si dám klasické a to chutná stejně dobře v Česku jako v Německu.“
Jak na německé angažmá vzpomínáte a zvažujete ještě odchod do zahraničí?
„Považuji to za dobrou zkušenost, bundesligový fotbal byl dobrý, našel jsem si dobré bydlení a tak mně nic nescházelo. Kdyby se naskytlo něco rozumného, tak bych do zahraničí šel. Ale samozřejmě až po domluvě s rodinou.“
