Voříšek má zlato z juniorského šampionátu
Petr Voříšek letos zjara slavil osmadvacáté narozeniny. S přáteli a hlavně s desetiměsíčním synem Filipem a přítelkyní Lenkou. Narodil se v Děčíně. V tomto městě vychodil základní školu a vyučil se automechanikem. Ale dávno neopravuje auta, ani to své. Na živobytí si vydělává fotbalem. Začal s ním v rodném Děčíně, kde hrál v žákovských družstvech, ovšem v dorostenecké kategorii už oblékal teplický dres. „Na fotbalové hřiště mě přivedl táta, který hrával druhou ligu za Vlašim a Děčín, takže jsem ani po jiném sportu nepošilhával,“ říká středopolař se střeleckou pověstí, který si mistrovskou premiéru v boleslavském dresu odbyl v prvním srpnovém víkendu.
Výrazněji o sobě dal vědět při působení v Chomutově. Když se vrátil do teplického klubu a prosadil do základní sestavy, pozval jej trenér Beránek do reprezentačního týmu jednadvacetiletých juniorů. V jeho dresu vyhrál zlato na mistrovství Evropy 2002. Následující rok v říjnu si odbyl premiéru v Brücknerově seniorské reprezentaci vedle Nedvěda a Poborského.
Po mladém a talentovaném Voříškovi zatoužily kluby z Ruska, přemlouvala ho pražská Slavia a on se v lednu 2004 překvapivě upsal na čtyři a půl roku Spartě. Teplice za něho údajně inkasovaly šestadvacet miliónů korun, čili bezmála jeden milion euro, což byla transakce na evropské úrovni a výrazně převyšující běžné tuzemské poměry. Navíc si tepličtí činovníci vedle nemalé částky vymohli v rámci Voříškova transferu ještě příchod sparťanských hráčů Krmaše a Kleina.
Petr Voříšek má pověst hráče schopného pomoci týmu na kterémkoliv místě sestavy. Jeho prioritním postem však je střed zálohy. „Cením si, že zvládá defenzivní i ofenzivní úkoly ve středu pole,“ prohlásil o něm reprezentační trenér Karel Brückner, když novinářům vysvětloval Voříškovu premiérovou nominaci před čtyřmi roky. Experti u Voříška dále oceňují tvrdou střelu z dálky, tvůrčí schopnosti ve hře a nekonfliktní povahu.
Přes všechnu chválu a vkládané naděje se Voříškova kariéra nečekaně zadrhla. V jarní sezóně bezprostředně po přestupu z Teplic do Sparty marně čekal na výraznější šanci. Na hřiště vybíhal jen po chvilkách a ve dvanácti zápasech nasčítal celkem pouhých 361 minut hry. Nekopal pravidelně ligu, vypadl s reprezentace a přišel o účast na portugalském evropském šampionátu. Udělal snad přestupem do Sparty fatální chybu? „Sparta je zkrátka Sparta a každý fotbalista má sen za ni hrát,“ naznačil, že z hozeného lasa od nejbohatšího tuzemského klubu se málokdo vysmekne. A dodal, že prosadit se a uspět ve Spartě je především o psychické odolnosti.
Na podzim 2004 v sestavě Sparty vystřídal téměř všechny posty v zápasech tuzemské ligy i prestižní Ligy mistrů. A protože stálé místo v základní sparťanské sestavě nezískal, odešel v létě 2005 do rakouské ligy hostovat nejprve do Paschingu a později do Rapidu Vídeň. Pár desítek ligových zápasů a deset gólů v rakouské lize si v osobní statistice připsal ke 130 startům a sedmi gólům v Gambrinus lize v dresech FK Teplic a AC Sparta Praha. Další mu přibudou v modrobílých barvách Mladé Boleslavi, kde v létě zahájil nové angažmá. Také na hostování, neboť nadále zůstává hráčem pražské Sparty.
Proč jste si vybral právě Mladou Boleslav?
„V době, kdy jsme s manažerem řešili další působení v Rakousku, ale nabízené přestupy se zadrhávaly na finančních požadavcích Sparty, projevila zájem Mladá Boleslav. Opakovaně jsem se setkal s panem Šeterlem a jsem zatím spokojený, jak jsem se rozhodl.“
Co si od působení v Mladé Boleslavi slibujete?
„Osobně považuji Mladou Boleslav za šanci dokázat, že jsem nezapomněl fotbal hrát. Chci navázat na předchozí boleslavské úspěchy, to znamená hrát v lize o evropské poháry.“
Po dvouletém působení v zahraničí toužíte po dalším angažmá v cizině, nebo jste rád, že jste zpátky v Česku? „Skoro každého fotbalistu to táhne ven. Kdyby se něco zajímavého poštěstilo, rád bych zase šel ven, ale nikoliv za každou cenu, záleželo by samozřejmě na podmínkách.“
Co vám dalo dvouleté hraní v rakouské lize?
„Pomohlo mi získat větší psychickou odolnost. Poznal jsem jiný způsob hry, protože v rakouské lize se nehraje tak nátlakový fotbal, jako v české, a tudíž je tam více prostoru a času na fotbal.“
A dal vám rakouský pobyt i něco mimo fotbal?
„Více jsem se osamostatnil a poznal, že jsem schopen pracovat i žit v zahraničí, nasbíral cenné zkušenosti do dalšího života a trochu se naučil německy.“
Jaké je vaše oblíbené jídlo?
„Půlkilový steak.“
Čeho se nejraději napijete?
„Piva s kamarády.“
Líbí se vám mimořádně nějaký film?
„Statečné srdce a Rocky.“
Jakou hudbu nejraději posloucháte?
„Poslouchám všechno, nemám vyhraněný vkus pro muziku ani oblíbenou kapelu nebo interpreta.“
Jaká je vaše největší záliba mimo fotbal?
„Jízda na kole v extrémních přírodních podmínkách, které si občas užívám s partou známých kluků.“
Máte nějaké oblíbené místo, kam se rád vracíte?
„Děčínské hospůdky mého mládí.“
