Brankář Miller: Úspěchy si zasloužíme a užíváme

Brankář Miroslav Miller dosud chytal v 64 ligových zápasech, v jednom utkání předkola Ligy mistrů a v šesti utkáních poháru UEFA. Užil si a užívá období týmových i osobních úspěchů. Ale také je častěji mimo domov na fotbalových cestách a terčem novinářů. „Cestování a různá soustředění nejsou vždycky příjemná, ale dá se to vydržet. A je pravda, že krátká jednodenní soustředění bezprostředně před zápasy pomáhají koncentrovat se maximálně na fotbal," říká k pobytům mimo domov.

Ztěžují vám život novináři?

„Patří k tomuto sportu, vždyť o fotbal se zajímá hodně lidi a chtějí vědět, co nejvíce. Většina z nás je ráda, že se novináři zajímají. Někdy je to příjemné více, jindy méně. Když se nedaří a hrajeme špatně, tak mnohdy na novináře náladu moc nemáme."

Stalo se vám, že o vás v novinách napsali lež, nebo něco, co jste řekl jinak?

„Mám zkušenost s tím, že novinář napsal, co jsem neřekl nebo v jiném smyslu, než jsem to řekl, a známí se mě ptali, jestli jsem to tak opravdu myslel."

A jaké v takovém případě bývají reakce v hráčské kabině?

„Před utkáním s Olympique Marseille v novinách napsali, že jsem řekl, že hráči dostávali dvacet vstupenek zdarma, ale pravda byla, že jsme každý dostal jenom dvě vstupenky a pokud jsme chtěli víc, museli je normálně platit, jako každý jiný. Kluci pak byli naštvaní, že si fandové budou myslet, že máme zadarmo spoustu vstupenek."

Možná, že vám by příslušel nárok na více vstupenek zdarma, když v Mladé Boleslavi sloužíte už sedmý rok?

„Kluci mi ze srandy říkají, že jsem to Mladé Boleslavi podepsal na dvanáct let jako vojnu za císaře pána. Ale protože se první liga hraje v Mladé Boleslavi teprve třetím rokem, tak to beru, že jsem v boleslavské prvoligovém klubu pouze třetí rok a to není zase tolik."

Kolik jste podepisoval smluv za těch sedm let?

„Asi třikrát jsem ji prodlužoval."

Uvědomujete si, že v necelých sedmadvaceti letech je to vlastně čtvrtina života?

„Říká se, že fotbalista má aktivní život od dvaceti do pětatřiceti, takže já jsem vlastně v polovině a možná jsem půlku kariéry už strávil v Mladé Boleslavi."

To máte jistě k boleslavskému klubu jiný vztah než většina spoluhráčů?

„Určitě mám jiný vztah, než ti kteří tady jsou půl roku nebo rok. Zažil jsem, když jsme hráli mistrovský fotbal v prostředí zdejšího spartakiádního stadionu, kde už nyní jenom trénujeme nebo hrajeme přípravné zápasy, nebyly tady pořádné kabiny ani odpovídající zázemí. To se všechno za sedm uplynulých let strašně moc zvedlo."

Vzpomenete si na některý konkrétní rok z těch sedmi let?

„Hlavně si pamatuji, že každý půl rok přišla hromada hráčů a neustále se střídali. Bylo jich hodně na hostování a hledalo se, kdo bude vlastně za Mladou Boleslav hrát. I to se změnilo příchodem pana Dufka, což byla asi ta největší změna, jakou jsem tady zažil. A potom samozřejmě postup do první ligy. V souvislosti s tím se všechno se výrazně zvedalo, zkvalitňovalo se zázemí, vybudovala se umělá tráva a vyhřívané hřiště. Postup do první ligy byl bezesporu významným mezníkem v činnosti klubu a veřejném i sponzorském zájmu o fotbal v Mladé Boleslavi.

Který ze čtyřiašedesáti prvoligových stratů si bez velkého přemýšlení vybavíte?

„Ligové starty jsou skoro všechny stejné, ale v prvním ligovém roce, kdy jsme se zachraňovali a vyhráli na Spartě gólem Rojky v poslední minutě, to nezapomenu snad nikdy.

A na které ze sedmi evropských zápasů nejvíce vzpomínáte?

„Určitě na výborný domácí zápas předkola Ligy mistrů s Galatasaray Istanbul a potom samozřejmě na slavný postup přes Olympique Marseille, což bylo něco neuvěřitelného. Na plné hlediště jsme zvyklí z ligy, ale ta euforie a důležitost zápasu proti hodně těžkému soupeři byly mimořádné."

Viděl jste ten zápas ze záznamu?

„Jenom sestřihy, celý jsem ho neviděl, ale mám ho doma nahraný a až budu někdy chtít vzpomínat na své působení v boleslavském fotbale, určitě si to pustím."

Podle čeho se rozhodujete, že risknete opuštění vlastní branky a vydáte se do soupeřovy šestnáctky?

„Když už je devadesátá minuta, a je jedno jestli prohrajeme o jeden nebo dva góly a je potřeba dát vítězný nebo vyrovnávací gól, tak brankář může svojí přítomností v protivníkově vápně udělat trochu neplechy.

Dal jste už někdy gól?

„Jako brankář v takovéto situaci ještě ne."

Zahrajete si někdy fotbal v poli?

„Když máme volno, o dovolené nebo při zimních halových turnajích se snažím do brány nechodit a hrát jenom v poli."

Koho ze spoluhráčů byste doporučil do branky, kdyby jste nemohl chytat vy ani Kučera či další náhradní brankář?

„Asi Tomáše Sedláčka, ten by to určitě zvládl."

Shromažďujete si fotbalové suvenýry a trofeje?

„Manželka pomáhá dělat fotodokumentaci a videonahrávky z televize, které si schovávám. Z evropských pohárových zápasů jsem si schoval dresy vyměněné se soupeřovými kolegy. Pro mě je asi nejvzácnější trofejí dres gólmana z Olympique Marseille.

Představoval jste si, že druhý a třetí rok v lize budete s Mladou Boleslaví prohánět slavné týmy Sparty a Slavie a atakovat čelo ligy?

„Do sezóny vždycky jdeme, že chceme hrát co nejvýš, ale co se v Mladé Boleslavi podařilo za poslední dva ligové ročníky, to je až neuvěřitelné."

Jste tak dobré mužstvo nebo máte mimořádné štěstí?

„Každý fotbalista potřebuje štěstí, takže i v našich úspěších je určitě trochu štěstí, ale máme dobrý mančaft, jsem už chvíli pohromadě a víme, co od sebe můžeme čekat a to hodně pomáhá. Náhoda to rozhodně není, protože se nahoře držíme už druhý rok a ne jenom pár kol, takže si to postavení mezi nejlepšími v lize zasloužíme. Ale pořád k fotbalu přistupujeme tak, že jdeme od zápasu k zápasu a užíváme si je."