Trenér Mostu připustil respekt k boleslavskému soupeři
Mostecký Zdeněk Ščasný patří mezi uznávané tuzemské trenéry se zahraničními zkušenostmi. Se Spartou Praha získal český titul, angažmá v řeckém velkoklubu Panathinaikos Atény mu dalo punc trenéra evropské úrovně. Před týdnem upoutal pozornost médií, když po prohře Mostu s Kladnem zvažoval ukončení angažmá, aby nakonec zůstal a vypálil svým hráčům pokutu za nepovedený ligový zápas. Most i Mladou Boleslav považuje za zdárné oživení české ligy. Podle Ščasného mají společné to, že jsou novými místy na tuzemské prvoligové mapě, ale rozdílné v ekonomickém zabezpečení, které u Mladé Boleslavi považuje za silnější.
Zkazila vám domácí prohra s Kladnem hodně náladu?
„Ano, hodně mi zkazila náladu..."
Hráčům jste za prohraný zápas udělil pokutu, budete je pokutovat i za prohru v Mladé Boleslavi?
„Ještě jsme neprohráli, tak o tom neuvažuji. Ale hráči dostali pokutu nikoliv za prohru, ale za špatný přístup a ten bude jistě v Mladé Boleslavi hodně odlišný."
S čím přijíždíte do Mladé Boleslavi?
„Po kladenské porážce s respektem, i když Mladá Boleslav momentálně nepodává optimální výkony pod vlivem podzimního náročného programu, ale mužsko je to bezesporu kvalitní. Věřím, že předvedeme slušný výkon a když povede k bodovému zisku, bude to jenom dobře, protože porážkou s Kladnem jsme se dostali mezi mužstva hrající o ligovou záchranu."
Kterou ze svých trenérských štací považujete za nejzdařilejší?
„Každá mně přinesla něco nového a těžko je porovnávat. Působení ve Spartě byla pro mě velká výzva a získal jsem s ní ligový titul. Ve Viktorii Žižkov se podařilo za tři roky vybudovat mimořádně pracovitý a obětavý tým. A působení v Panathinaikos Atény, byť trvalo jenom pět měsíců, bylo z mého pohledu také úspěch."
V čem spatřujete největší rozdíl trenérské práce v Česku a zahraničí?
„Hlavní rozdíl je v tom, že v zahraničí máte mnoho cizích hráčů a tak komunikace s nimi a motivační působení na tým je mnohem složitější. Organizace a klubový servis, jaký jsem poznal například v Řecku, byl na obrovské úrovni. Jinak je trenérská práce podobná u nás i venku v tom, že když se daří, chválí se hráči, a když se nedaří, hází se neúspěch na trenéry. V Řecku jsem v tomto směru zažil tisíckrát vyšší tlak než v Česku."
Co chybí českému fotbalu, aby měl stejné nebo alespoň podobné renomé jako má ve větší části západní a jižní Evropy?
„Osobně postrádám větší vyspělost celé české společnosti a proto se domnívám, že musíme trpělivě počkat na lepší časy ve společnosti i ve fotbale, což spolu souvisí."
