Z Pojizeří napříč fotbalovou Evropou
Před pěti lety průměrný účastník druhé fotbalové ligy a v současnosti český vicemistr a účastník evropských pohárů. Taková je vizitka FK Mladá Boleslav na počátku 21. století. V letošním létě mladoboleslavští fotbalisté a s nimi jejich věrní fandové procestovali Evropu doslova křížem krážem. Nejprve byli na severu v Oslo, potom vyrazili na východ do Istanbulu a uplynulý týden válčili na jihu v Marseille.„Každý zápas na evropské úrovni je obrovskou zkušeností pro hráče i klub," zdůrazňuje trenér FK Mladá Boleslav Dušan Uhrin mladší. Po Evropě mladoboleslavské fotbalisty doprovází klubové vedení, zástupci sponzorů, především automobilky Škoda Auto a cestovní kanceláře Čedok. Nechybí ani suita žurnalistů, fotografů, kameramanů a samozřejmě houf fanoušků. Společně dávají Evropě o Mladé Boleslavi vědět. A Evropa jim to vrací porcí jedinečných cestovatelských zážitků, jež zdařile rámují emoční prožitky z fotbalových bitev.
S fotbalem zažije člověk hodně. Raduje se i smutní z gólů, poznává evropská města, uvědomuje si podobnosti i odlišnosti různých koutů Evropy, ochutnává nová jídla, porovnává cizí piva s českými pivovarskými produkty a poznává rozličné lidi. A také s úžasem zjišťuje, že čeština je dorozumívací prostředek i mimo Česko.
V Istanbulu při bezcílném chození hraničícím s blouděním místním Bazarem mě zaskočil turecký trhovec plynulou češtinou. Nad mým překvapením s pobaveným úsměvem přiznal, že dvanáct let pracoval v Rakovníku a fandil pražským Bohemians, kdežto v Istanbulu jeho srdce patří barvám Fenerbahce. A poradil, kde v uličkách Bazaru točí nejlepší pivo. Na trička, jež prodával za pětadvacet tureckých liber, vyhodil téměř padesátiprocentní slevu. Kamarád Rudolf si koupil hned tři. Po opuštění Bazaru však zjistil, že v sousední čtvrti byla stejná trika za pět liber.
V Marseille blízko stadionu Velodrome, domácím hřišti slavného francouzského klubu Olympique, po zaplacení tří piv nizozemské produkce Heineken mě na odchodu zastavil srozumitelný dotaz, zda si ještě dám pivo. Ptal se štíhlý chlapík v černém obleku, černé košili a s černou kravatou sedící u vedlejšího stolu. Přisedl jsem a dozvěděl se, že pochází ze slovenského Lučence a slouží již patnáct let ve francouzské cizinecké legii, jejíž domovská kasárna jsou nedaleko Marseille. Pro místní fotbalový klub dělal tlumočníka po dobu pobytu mladoboleslavské fotbalové výpravy v jihofrancouzském přístavu. Tvrdil, že je spokojený, přestože pobírá měsíční žold ve výši pouhých 1650 euro. Absolvoval tříroční výcvik i bojové nasazení v Libanonu a občas si zajede do Prahy na pivo a za děvčaty.
Nikde není pivo tak dobré a levné, jako v Česku, nikde nejsou tak pěkné ženy, jako v Česku a na Slovensku. To je zkušenost francouzského legionáře, českého novináře i fotbalového fandy. A také hrdé zjištění, že češtinou se mluví po celé Evropě.
