Přichází kanonýr Radim Holub

Radim Holub hrál od dvanácti do sedmnácti let v Pardubicích, odkud přestoupil do Hradce Králové. Tady poprvé nakouknul do nejvyšší tuzemské soutěže. Po třech letech si to namířil do Jablonce nad Nisou, za další čtyři a půl roku si ho vyhlédla Sparta Praha, kde strávil dva a půl roku. Po roce v druholigovém Kladnu a dalším roce v prvoligových Drnovicích přišel tři týdny před zahájením mistrovské sezóny 2005/06 do Mladé Boleslavi.
„Měl jsem nabídky ze Zlína, z pražské Slávie, byl jsem na testech v zahraničí, ale přesvědčilo mě konkrétní jednání představitelů Mladé Boleslavi i zdejší podmínky a zázemí,“ uvedl Holub bezprostředně po podpisu smlouvy. „Věřím, že Mladá Boleslav půjde v prvoligové tabulce nahoru,“ dodal.
V zákulisí se hodně mluví o kamarádských vztazích Kuliče a Holuba z dorosteneckého období. Oba se netají uspokojením, že se konečně setkali ve stejném prvoligovém dresu. Vždyť také Holub před podepsáním kontraktu opakovaně telefonicky u kamaráda sondoval, jak to v Mladé Boleslavi vypadá. A tak dobře ví, že přichází do značné konkurence ofenzivních hráčů Uhrinova kádru. Nebojí se jí. „Konkurence je zdravá, musíme se s ní všichni poprat.“
Protože patří mezi hráče, kteří na vlastní kůži poznali zákulisí pražské Sparty a v jejím dresu i atmosféru Ligy mistrů, tak by ho nemělo v tuzemském fotbale nic zaskočit. „Ve Spartě jsem získal zkušenosti k nezaplacení, potřebné sebevědomí a udělal si jméno,“ poznamenal Holub s tím, že je připravený na tlak z klubového zákulisí i z hledišti. Mladá Boleslav jej koupila s očekáváním, že bude sázet jeden gól za druhým. A to by potom nemuselo být utopií přání, aby se za tři roky v mladoboleslavském dresu prostřílel do klubu ligových kanonýrů. „To by byla paráda, ale je to ještě moc gólů,“ uvědomuje si Holub, ale pro střelce jeho kalibru by čtyřicet gólů za tři sezóny neměl být nemožný úkol.