MLADOBOLESLAVŠTÍ MAJÍ VÝRAZNOU POSILU DO JARNÍCH ZÁPASŮ

Kdy jste se poprvé a od koho dozvěděl o zájmu v Mladé Boleslavi?

Týden před tím, než se rozhodlo ve Spartě, že mám končit, mi volal pan Kudela. Ten mi dal nabídku, zda bych měl potencionální zájem a hlavně zájem hrát v Mladé Boleslavi. Já jsem odpověděl, že definitivně mu zatím nic říci nemohu a že bych rád ještě zůstal ve Spartě. Pokud ovšem by se s mými službami nepočítalo, tak zájem Mladé Boleslavi mě těší. Rozhodnutí jsme nechali na čtvrtek 27.ledna. Nakonec to dopadlo tak, jak dopadlo a Sparta se mnou nepočítá.

Asi jste netušil, respektive nepředpokládal, že ve Spartě skončíte.

Já jsem ve Spartě pět a půl roku. Myslím si, že je to hodně dlouhá doba. Ve Spartě jsem se prosadil, odehrál řadu dobrých zápasů, byl v reprezentaci a poznal i zápasy Ligy mistrů. Hrál jsem hodně v základní sestavě a na toto vše vzpomínám jenom v dobrém. V létě 2005 mi končí ve Spartě smlouva. Vedení o tom vědělo, takže ten konec se pomalu blížil. Nastoupili postupně mladí hráči, posily a já byl alternativa za Karla Poborského. Poborský vynechal maximálně 2-3 zápasy za půl roku, takže pro mě moc prostoru nezbývalo.

Co jste říkal příchodu staronového trenéra Hřebíka do Sparty? Měl jste obavu o svoji pozici?

Já pana Hřebíka neznám a neznal jsem, protože když on působil ve Spartě, tak já byl v Německu. S tímto trenérem jsem se setkal poprvé až nyní. Znám ho jen nějaký ten měsíc. Je to trenér, který má své metody a více se nebudu vyjadřovat.

Za půl roku by vám ve Spartě končila smlouva. Ani trochu jste si nepřipouštěl odchod na hostování?

Sparta mi naznačila, že hrát nebudu. Určité řešení zde bylo. Nebylo to moc vhodně sděleno, protože mi to měli říci už po soustředění na Kanárských ostrovech. Pan Hřebík to protáhl do poslední chvíle. Řekl to skoro pět dní před koncem přestupního termínu. Já v tuto chvíli přivítal zájem mladoboleslavského klubu, že má zájem rychle využít mé služby.

Kdyby nebylo mladoboleslavské nabídky, byl byste rozhodnut hrát za béčko a nebo se rýsovaly jiné nabídky?

Za prvé bylo hrozně málo času. Bylo to zhruba 4-5 dnů. Sparta mně a jiným hráčům nedala skoro žádný prostor, abychom si něco našli. Kdyby nebylo mladoboleslavské nabídky, asi bych hrál druhou ligu a snažil se dobře rozehrát. V létě bych pak uvažoval o přestupu do vyšší soutěže.

Nelákali vás třeba do druholigového Mostu kolegové Siegl s Novotným?

Zatím ne. Oni mají o tři až čtyři roky více. Já bych chtěl právě tři, čtyři roky hrát ještě vrcholový fotbal. Most je ambiciózní tým s výhledem na postup do ligy.

Jak moc jste byl naštvaný po vynesení sparťanského verdiktu trenérem Hřebíkem?

Já nebyl,ani se to nedá říci, naštvaný, ale rozpolcený. Ve Spartě mám spoustu kamarádů, byla zde skvělá parta. Prostě pohoda v kabině. Vytvořili jsme si tam velice příjemné prostředí. Toto mi bude třeba ze začátku chybět, ale jak vidím, tak i zde v Mladé Boleslavi je dobrá parta. Určitě si brzy zvyknu a budu zde maximálně spokojený.

Jak vzpomínáte na německé angažmá v 1.FC Köln?

Po stránce fotbalové to nebylo moc vydařené angažmá. Ale co se týče života, rodiny, tak to bylo dobré. Narodila se nám tam dcera a já se naučil dobře německý jazyk. Kluk mi chodí zde v Čechách do německé školy. Když to zhodnotím, tak převládají více plusy než mínusy.

Znáte někoho blíže z mladoboleslavských hráčů?

Znám některé kluky ze Sigmy, kteří si pamatují i mě. Pár hráčů znám podle vidění ze hřiště. Např. Jirku Skálu ze Slávie. Osobně moc hráče neznám, spíše z fotbalového dění.

Neměl jste trošku obavy jít do Mladé Boleslavi?

Nebyl čas na velké přemýšlení, jestli jsem rád nebo nejsem. Mě potěšilo, že mi zavolal pan Kudela a také trenér Uhrin. Je to hodně pozitivní, když o vás trenér projeví zájem. Toto byly dva důležité aspekty. Já se během dvou až tří hodin rozhodl, že nabídku přijmu. Mě fotbal baví, já si nepřišel jen zahrát. Chci zde také tvrdě pracovat, když budeme bojovat jako mužstvo, tak máme velkou šanci uhrávat body.

Co rozhodovalo? Předpokládám, že bydlíte v Praze s rodinou.

Mě by to bylo jedno, i kdybych šel na druhý konec republiky. Pokud je to v rámci České republiky, tak ten dojezd není tolik problematický. Mám dvě děti, holka je v nejlepších letech – jsou jí čtyři roky. Na všech mých štacích byla vždy rodina se mnou. I v tomto případě moje angažmá v Boleslavi řeším dojížděním.

S dohodnutými podmínkami jste spokojen?

Zcela určitě.

Neláká vás ještě jednou zkusit zahraniční angažmá?

Nějaké nabídky jsem měl v loni v létě a na podzim. Byly to nabídky z druhé německé ligy. Šlo o slušná mužstva. Zájem od nich byl příjemný, ale já se rozhodl tak, jak rozhodl. Zůstat v České republice.

Šel by jste třeba do Ruska?

Já si myslím, že v této pozici a v tomto věku bych to kvůli rodině neudělal.

Jak se Vám hrálo v nedělním finále proti Viktorii Žižkov? Asi byste nepředpokládal před více jak týdnem, že budete hájit barvy mladoboleslavského týmu.

Já hrál naposledy za Spartu zápas 6. nebo 10.ledna. Takže měsíc jsem zhruba nehrál. Hrál jsem jen jedno přípravné utkání, takže na nedělní finále jsem byl zvědavý. První poločas jsem se trošku rozkoukával a seznamoval s hráči, jak se vůbec hraje. Šlo zde hlavně o poznání. Druhý poločas už byl v pořádku. Věděl jsem, co mám na hřišti dělat a kde pohybovat