„Kdyby dělal kterýkoli sport, tak by byl šikovný“,
říká Iveta Bednářová, matka mladoboleslavského útočníka Romana Bednáře, která výkony svého syna s pravidelností sleduje nejen v mladoboleslavské fotbalové aréně, ale i na jiných hřištích poblíž Prahy. A radost po nedělním utkání s Brnem byla dvojnásobná, protože právě Romanovy branky rozhodly o výrazném vítězství mladoboleslavských fotbalistů.
Prozraďte, jaké byl Roman dítě?
Myslím, jako každý zdravý kluk, byl to temperamentní živel. A podle mě, kdyby šáhl po kterémkoliv sportu, že by byl šikovný. Sport vlastně dělá od tří, čtyř let.
A jaký byl ve škole?
Byl průměrný žák, ale později se mu podařilo vystudovat elektrotechnickou průmyslovku. Bylo to hyperaktivní, temperamentní dítě. Sem tam se nějaký ten problém vyskytl. Ale velký školní průšvih neměl.
Kdy jste doma poznali, že ho začíná bavit fotbal?
Víceméně se to vyvíjelo od těch tří, čtyř let. My ho v pěti letech přihlásili do přípravky pražského oddílu ČAFC. Už zde bylo vidět, že ten kluk v sobě něco může mít. Toto není z mé hlavy, ale od lidí, kteří ho vychovali a sledovali jeho růst.
Jaké je jeho nejmilejší jídlo?
Nejraději asi kuře a bramborovou kaši. To je nejčastější jeho „repertoár“.
A co sladkosti?
Má rád Kinder čokolády, ale to nyní nesmí. To mu nekupujeme!
Potrpí si doma na pořádek a nebo je to opak?
On je vcelku pořádný. Snad jen jeho taková horší vlastnost je - paličatost. Občas se spolu dostaneme do konfliktu, protože je neústupný. On to časem uzná. Prostě je to palice, beran.
Kolik má Roman sourozenců?
Má staršího bratra o rok a půl - Ivana.
