Čaroděj Martin Vaniak

Martine, jak to děláte, že máte tak skvělou fazónu? Jak to dělám? Protože stále poctivě trénuji.Nechybím na žádném tréninku a udržuji se stále ve formě.

Nemzí Vás s postupem času, že jste více nenahlédl do české reprezentace?
Já jsem rád, že jsem tam vůbec nahlédl.Nikdy jsem o to nesnil, že bych se tam někdy dostal. Jediné, co mě mrzí, je to, že jsem se nedostal na ME do Portugalska.

Čím si to vysvětlujete? Protože byli asi přede mnou lepší gólmani.

A co zahraniční angažmá?
Samozřejmě to jsem chtěl vždycky, ale je mě 34 let. Takže to už je jak se říká“ „pasé“.

Kde jste s fotbalem začínal?
S fotbalem jsem začínal v sedmi letech v Ústí nad Labem. Pak jsem přešel do tamější Armatury Ústí, kde jsem působil až do vojny. Z vojny v Hodoníně jsem zamířil do Olomouce, pak do Drnovic a opět zpět do Olomouce.

Kdo Vám dal první šanci si zachytat ligu?
Byl to Karel Brückner. Ten mi dal šance jak do ligy, tak i nahlédnout do reprezentace.

Máte v paměti svůj nejhloupější gól? Samozřejmě! Nejhloupější gól byl i gól měsíce, kdy roh zahrával Karel Poborský a já si ho tam nešťastně vrazil.

Jak na vás působilo to nešťastné vypadnutí z poháru se Španěly?
Určitě i se mnou to otřáslo, protože roky utíkají a dostat se opět zpátky do evropských pohárů bude obtížné. Je to rok práce. My jsme vedli 15.minut před koncem 2: 0 a každý nám už věřil. Ale bohužel, pak přišel zlom utkání….

V dnešním utkání při vás stáli v jednu chvíli snad „všichni svatí“. Jak jste to viděl?
Víte co? Gólman v jednu chvíli musí mít i štěstí. Tam samozřejmě tyčka byla. Ve druhé půli ta druhá tyč, to byla jasná „gólovka“. A další šanci, kterou jsem vyrážel na brankové čáře, to si myslím, že akce se jednomu z mladoboleslavských hráčů moc nepovedla. On měl prázdnou celou branku. Asi mu to tzv.skočilo a ten míč je přece jenom těžký. Nedal to tak ideálně, jak by měl. Jinak první poločas byl až na výjimky, celkem nezáživný fotbal.

Vy jste ale šance měli a kdybyste je proměnili,mohli jste vést už dříve…
Jako mohli jsme-ano. Šance byly, ale druhý poločas se domácí vyhecovali k vynikajícímu výkonu. Musím přiznat, že domácí nás pěkně přivřeli a my nepodrželi míč. Tím pádem jsme se dostali pod tlak. Gólem jsme se z to však vymanili. Ta naše branka domácí hodně srazila. Vím to podle vlastní zkušenosti, že když se hraje o záchranu, hrajete o bytí, hrajete o trenéra a pak obdržíte gól, tak pak doslova lehnete.

Při zápase jste si hodně dirigoval a srovnával pokřiky své spoluhráče…
To dělat musíte, když nechcete závěr utkání zdramatizovat. Bohužel, přesto jsme dostali gól v 90. Minutě. Byl to hloupý, zbytečný gól po ztraceném míči na naší půli. Ten zápas jsme mohli dohrát úplně v klidu. Pojetí závěru zápasu bylo pro nás moc hektické.

Kdo z domácích vás nejvíce zlobil? Určitě Rojka. Byl hodně nepříjemný, přestože se moc do šancí nedostával. On je nepříjemný hlavně ve vzduchu. Já ho znám, jak se říká, „ jak svoje boty.“ Rojka během působení v Olomouci se mnou trénoval. Je to typ hráče, který do všeho vleze… Dále hodně nepříjemné byly střely z dvaceti, třiceti metrů, které ani nevím kdo střílel./Cigánek-pozn./

Počítal jste s tím, že vás budou domácí tlačit a nebo jen se bránit?
Mohu říci, že jsem byl trochu překvapený, jak Boleslav nastoupila. Nastoupila s jedním hrotem. Když hrajete o záchranu, tak byste měl mužstvo vyhecovat a hrát rozhodně nebezpečněji. Upřímně nyní říkám, že jsme do Mladé Boleslavi přijeli vyhrát. Trenér by nebral ani remízu,ale když jsme se pak dostali ve druhé půli pod tlak, bod by byl dobrý. Když pak jsme dali gól, věděli jsme, že vyhrajeme.