„Věřím, že do tří měsíců v Mladé Boleslavi bude liga,“
říká nová mladoboleslavská posila, severočeský rodák z Litvínova -Pavel Kučera (28 let).
Na konci ledna mladoboleslavské vedení rozhodlo, že na přestup angažuje gólmana Pavla Kučeru. Ten přišel z Viktorie Žižkov a bude tvořit dvojici s Miroslavem Millerem pro jarní druholigové boje o postup do první ligy.
Na jakou pozici v brance to vidíš - na jedničku nebo dvojku?
V úvodu hodně těžká otázka, ale přišel jsem do Mladé Boleslavi, abych zde chytal. Neznamená to však, že když jem přišel z první ligy a moje výkony nebudou podle představ trenérů, tak budu v mistrovských utkáních chytat.
Kdo si tě vyhlédl pro mladoboleslavský kádr?
Upřímně řečeno, ani nevím, ale vše asi měli v rukách manažéři.
Kolik zápasů jsi odchytal za Viktorii Žižkov, chytal jsi vždy podle tvých představ?
Kolik zápasů jsem odchytal, tak to přesně nevím. Ale minulý rok v lize to bylo snad patnáct zápasů za sebou, kde jsem mám dojem v pěti zápasech nedostal ani gól. V pohárových zápasech UEFA se mi také celkem dařilo. A podzim 2003 byl pro mě velmi vydařený, ale nedostával jsem tolik příležitostí podle mých představ.
Potěšil tě zájem mladoboleslavského klubu a nebo bys radši zůstal ve Viktorii Žižkov a chytal ligu?
Tak každopádně každý zájem o brankáře potěší, ať je ze zahraničí a nebo z domova - z první nebo druhé ligy. Já pevně věřím, že zde v Mladé Boleslavi bude do tří měsíců první liga, proto jsem tuto nabídku rovněž akceptoval a bral.
Váhal jsi dlouho?
Vlastně jsem ani neváhal. Měl jsem sice rozjednané jedno zahraniční angažmá, které stejně potom nevyšlo. Byl jsem rád, že dopadl příchod sem do Mladé Boleslavi. Měl jsem původně letět do Turecka za ruským klubem Jaroslavl, který tam byl na soustředění, ale vše skončilo k mé spokojenosti úplně jinak.
Prozraď, kde začala tvoje kariéra brankáře?
Já pocházím z Litvínova, kde jsem do žáčků vyrůstal. Pak jsem chodil na sportovní fotbalovou školu do Teplic. Zde jsem tři roky před vojnou a tři roky po vojně hrál za Teplice.Byl jsem i na hostování v Neratovicích, dále v Kralupech, v Blšanech. Pak jsem přestoupil do Viktorie Žižkov, kde jsem působil tři roky.
Pamatuješ si na svůj prvoligový debut?
Bylo to v Teplicích, zhruba před pěti lety proti Hradci Králové.
Je i zápas, na který nerad vzpomínáš?
Ano, protože to byl můj poslední ligový zápas doma se Slávií. Prohráli jsme rozdílem čtyř branek. Tento zápas se mi hrubě nepovedl. Byl to jediný můj nepodařeny podzimní zápas.
Který trenér tě vedl ve tvých začátcích?
Mým hlavní trenérem je můj táta, ten mě vlastně k fotbalu přivedl a do dneška s ním řadu věcí konzultuji. To, co řekne, je pro mě svaté. On tomu ohromně rozumí. Do velkého fotbalu mě přivedl tenkrát trenér Cerman. Ten si mě vytáhl z teplického dorostu do prvoligového teplického kádru. Šanci okusit první ligu mi dal trenér Lavička, na kterého moc rád vzpomínám.
Která evropská brankářská škola se ti nejvíce zamlouvá?
Nejvíce se mi líbí italští gólmani a mám dojem, že právě ta jejich škola je nyní nejlepší.v Evropě.
Jak daleko znáš současný mladoboleslavský kádr - hrál jsi v minulosti s někým?
Znám z Teplic Radka Diveckého,v Teplicích jsem po vojně taky dělal „dvojku“ Liborovi Macháčkovi.
Na co se musí nejvíce zaměřit gólman v zimní přípravě, aby byl dobře připravený?
Dnes gólman musí být fyzicky zdatný, je to o fyzičce a také síle. Moderní gólman musí mít natrénováno.
Co ty nemáš rád v zimní přípravě?
Nemám rád, když mě bolí nohy každé ráno. To je asi nejhorší, co může být.
