Na slovíčko s publicistou Honzou Fidlerem
Milouš Kvaček je uznávaným expertem, protože na úspěšné hráčské období navázal stejně úspěšnou trenérskou kariérou. Narodil se před sedmdesáti lety v českém pohraničí v Dolním Maxově 19.listopadu 1933. O pět let později Němci přinutili jeho rodinu k přestěhování do Mladé Boleslavi, kde začal chodit do základní školy. Střední průmyslovou školu vystudoval v Hradci Králové a trenérské vzdělání absolvoval studiem při zaměstnání na fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze.
Fotbal hrál v Mladé Boleslavi za všechny místní kluby (Slavoj, Mlado, Aston Vila i pozdější Spartak AZNP), na vojně se dostal do kádru pražského Tankisty, odkud přešel do Křídel vlasti a po sestupu z ligy byl převelen do Hradce Králové, kde ho místní fotbaloví činovníci po skončení povinné vojenské služby přetáhli do civilního klubu. Působení v Hradci Králové považuje Kvaček za svůj hráčský vrchol, neboť byl členem mužstva, které v roce 1961vyhrálo mistrovský titul.
Po krátké epizodě v Jablonci nad Nisou přijal angažmá v australském krajském klubu FC Sydney. Hrál dvě sezóny, aby se vrátil do tehdejšího Československa na jaře roku 1968. Hráčskou kariéru skončil v Liberci a začal s trénováním. S československou dorosteneckou reprezentací byl u zisku dvou stříbrných medailí na evropských šampionátech ve Finsku a v Anglii, s dvacetiletou reprezentaci postoupí do čtvrtfinále na světovém šampionátu v Mexiku. Trénoval olympijský tým dospělých a do sbírky úspěchů se připsal zisk prestižního Prezidentského poháru v Malajsii. S Josefem Venglošem se podílel na úspěšné kvalifikaci reprezentačního mužstva pro italské mistrovství světa. Potom deset let působil v Malajsii u klubových i reprezentačních týmů.
Proč má naše společnost problémy s penězi na sport, kterým lidem zpříjemňuje a obohacuje život?
Po komunistém období vlastně začínáme znovu a bude to ještě určitou dobu trvat, než podobně jako například v Anglii budou i u nás budou mít fotbalové kluby dlouhodobé vztahy se sponzory a odpovídající společenský respekt. Sice jsme vyhlásili fotbalový profesionalismus, ale mladí fotbalisté nemají odpovídající podmínky, aby se na svoji budoucí profesi připravili. Kdo touží po kariéře profesionálního hudebníka, má možnost studovat na konzervatoři. Podobně by patnáctiletí kluci měli mít možnost studovat fotbalovou akademii. Vím o čem mluvím, protože jsem fotbalové akademie pomáhal zřizovat v Malajsii. V tuzemsku fotbalové akademie mají už ve Zlíně, na Spartě, v Ostravě a v Mladé Boleslavi se o to také snažíme.
Čeho chcete dosáhnout?
Trvalé výkonnosti všech družstev fotbalového klubu v Mladé Boleslavi. Český fotbal se dostává na určitou sportovní úroveň zásluhou hráčů, kteří jsou sice vychování v tuzemsku, ale dotvářeni jsou morálkou v zahraničních klubech a soutěžích, kde se zápasy dohrávají do poslední minuty. V tom si myslím, že jsme v Mladé Boleslavi na dobré cestě.
Co vás uspokojuje?
Dobré výsledky a veřejné uznání.
Jste tedy optimista?
V životě i ve fotbale.
Prohlásil by jste to i o mladoboleslavském fotbale?
Do Mladé Boleslavi jsem se vždycky vracel rád. Mám tady kořeny, plno známých a velmi dobré kamarády, jaké nemám nikde jinde. Mladá Boleslav ve fotbale vždycky něco začala a nikdy to nedotáhla do konce. Nynější mladé vedení konečně vytváří podmínky adekvátní tomu, co by se tady jednou mělo hrát. Hřiště s umělou trávou a osvětlením, rehabilitační linka, prostorné kabiny, společenské místnosti na úrovni, to jsou všechno pozitivní kroky, na které v budoucnosti lze navázat účastí v první lize. Postoupit do ní a teprve potom začít se zajišťováním odpovídajícího zázemí, by předurčilo klubu jepičí život. Proto vzkazuji veřejnosti v Mladé Boleslavi, která fotbal nyní vnímá velmi pozitivně, aby měla trpělivost v očekávání výsledků a počkala si na první ligu s vědomím, že současný nastoupený směr je ten správný. Tentokrát mám pocit, že se tady pracuje opravdu systematicky a perspektivně.
