NAROZENINY DNES SLAVÍ…

Tvoje přání v minulosti bylo vždy jít do branky a nebo jsi někde přebýval a tak si mezi dvě tyče šel?
„Já jako většina brankářů začínal ve hře. Ale při jednom z tréninků, kdy skutečně nebyl brankář, jsem šel do branky. Měl jsem to snadnější, protože rok před fotbalem jsem hrál házenou, takže práci s míčem jsem znal a tak jsem u toho zůstal.
Kde jsi začal chytat?
„Začínal jsem zde v Mladé Boleslavi, protože jsem se zde narodil, žiji zde a asi zde také umřu…./smích/.“
Kdo stál v začátcích u tvé kariéry?
„Těch trenérů bylo hodně, ale kdo mi nejvíce pomohl a naučil chytat tak to byl Radim Straka.Ten mě zde v Mladé Boleslavi vedl vlastně od žákovských let až po dospělé. Takže jsem ho zažil i v minulosti u A – mužstva než odešel do Jablonce nad Nisou. Za vše co umím vděčím vlastně jemu.“
Pamatuješ si, kdy jsi poprvé hájil branku v A-mužstvu?
„To si pamatuji velmi dobře. Bylo to roce 1992, kdy na jaře A-mužstvo sestoupilo z druhé ligy, budovalo se zde nové mužstvo, odešlo tehdy kolem dvanácti hráčů. Bylo to za trenéra Milana Šmardy, kterého vystřídal Karel Tichý a ten začal budovat nové mladší a perspektivní mužstvo. Začala se hrát ČFL, já zde chytal s Oldou Pařízkem /nyní pražská Admira u trenéra Hlouška/. Na podzim trenér Tichý řekl, že se budeme točit po dvou zápasech-jeden doma, druhý venku. Na každého tedy vyšlo zhruba 8 zápasů. Na jaře dostal více prostoru Olda Pařízek a po jaru odešel do Jablonce nad Nisou a já zůstal. A ten první zápas za dospělé jsem odchytal zde, bylo to s Roudnicí nad Labem.Tehdy, mám dojem, jsme remizovali 1: 1.“
32 let, které dnes slavíš, není zas tak moc, abys nemohl chytat ještě druhou ligu. Proč jsi zvolil právě Čáslav?
„V roce 2000 jsem byl ještě hráčem Mladé Boleslavi a na podzim jsem si nešťastně při tréninku vykloubil rameno. Tím pro mě podzim skončil a od 1.1. 2001 jsem chtěl být v pořádku. To se stalo já naskočil do přípravy. V té době v prosinci sem přišel Miller z Admiry a byl zde další brankář na hostování Slavík. Toto bylo za trenéra Milana Šípa. Já poctivě odmakal zimní přípravu a po dvou měsících mi trenér Šíp oznámil ať si najdu jiné angažmá, že se mnou nepočítá. Bylo to prý z výkonnostních důvodů…….. Začal jsem hrát futsal za bakovské Slavíky. Po vypršení smlouvy zde v klubu se mi ozvali z Čáslavi – z divizní nabídkou.Ovšem shodou okolností se v létě vyměnil trenér a já dostal od trenéra Hlouška opět šanci. Začal jsem přípravu s brankářem Millerem, protože Slavíkovi skončilo hostování a já cítil novou šanci a makal v přípravě. Po 14 dnech se v Mladé Boleslavi objevil z Teplic Libor Macháček, který byl bez angažmá. A přání tehdejšího trenéra Hlouška byli tři brankáři. Představa trenéra byla-Macháček bude chytat a já se budu točit s Millerem na lavičce. Tato varianta ve třiceti letech mě neuspokojila, já chtěl chytat a ne, jak se říká, peníze vysedět. Takže jsem skončil v Čáslavi a jsem překvapený co se tam za dva roky pro fotbal udělalo. Jsem tam spokojený.“
Slyšel jsem, že se podílíš zde na výchově mladých brankářů?
„Brankáře připravuji zhruba od roku 1994.Tehdy jsem byl oslovený Lubošem Netrefou, zda bych nechtěl předávat zkušenosti žákovským brankářům. Práce mě s nimi baví, udělal jsem si i trenérskou dvojku, a chci se jim věnovat i nadále.“
Vzpomínáš na nějaký hloupý gól za dobu tvé kariéry?
„Možná ne hloupý, ale kuriózní. Bylo to v zápase v Pardubicích, za trenéra Stannera a hráli jsme v divizi.Tehdy jsme vedli 2:1 a já lehce tečoval střelu, která šla mimo bránu-snad ne ani rukou, ale dresem. Rozhodčí ukázal na odkop od brány, ale diváci za brankou se dožadovali rohového kopu. Po konzultaci s rozhodčím jsem se přiznal, že míč jsem tečoval. Následoval rohový kop a míč 10 min před koncem skončil v brance a stav byl 2:2. My nutně potřebovali vyhrát, protože jsme dotahovali Semice. Ovšem minutu před koncem Petr Čermák dal naši třetí branku.Vzpomínám však co jsem dostal po přiznání teče a následného gólu jmen od spoluhráčů, ale po zápase bylo vše zapomenuto. Nešlo snad o kuriozitu, spíše o zvláštnost.“
Měl jsi a nebo ještě máš nějaké brankářské vzory?
„Ano měl jako snad každý kluk. Já, protože jsem svým způsobem menšího vzrůstu a tento handicap mě i stál to, že jsem nikdy nechytal první ligu, jsem měl tedy vzory pro mě vlastní. Ne vyložené čahouny, ale brankáře, kteří byli pohyblivější, výbušnější a měli jiné přednosti. Na druhou stranu nemám rád brankáře, kteří nejsou mezi tyčemi živí, zkrátka nežijí s tím zápasem. Mám rád ty správné blázny.“