NA KUS ŘEČI U PAVLÍNA

Pamatuješ si na svůj první a také poslední prvoligový zápas?
„Samozřejmě. První utkání jsem řídil mužstvo, které mám do dneška rád a ten druhý celek mi přirostl pro změnu zase k srdci. Bylo to utkání Zbrojovka Brno-Hradec Králové. A poslední utkání, tak to bylo shodou okolností tentokrát Boby Brno-Staré Město-tedy jihomoravské derby.“
Jak si vnímal některé zloby fanoušků v začátcích své kariéry a potom už jako zaběhnutý známý rozhodčí?
„Já bych to trochu opravil, protože si myslím a nerad bych se vytahoval, že jsem v začátcích nepatřil k těm na které se zloba od fanoušků snášela a byla vidět.To mě hnalo k tomu, že mě fascinovali diváci a já pro ně dělal i věci se kterými jsem byl v ochozech známý. Myslím si, že mě lidé měli rádi.Faktem, ale bylo, že pokud jsem déle už pískal, tak jsem se okoukal, léta přibývaly a přiznám se, že na konci kariéry jsem na nadávky nereagoval nijak dobře. Nebyl jsem na ně v minulosti zvyklý a působilo to na mě i dost depresivně.“
Co tě vedlo k tomu, že jsi se rozhodl pro dráhu rozhodčího?
„Byla to náhoda. Za hluboké totality si tady v Mladé Boleslavi fotbalisté pískali různé svazácké nebo odborářské akce. Já jsem se shodou okolností dostal k jednomu zápasu a poté za mnou ti hráči jak jednoho ,tak druhého mužstva přišli, abych pískal znovu. Tenkrát tyto zápasy pískali fotbalisté jako Kotek, Stárek. Mě to prostě chytlo a pak už to šlo.“
Máš mezi bývalými nebo i současnými kolegy nějakého dobrého kamaráda?
„Já si dovolím říci, že z těch kamarádů prvoligových rozhodčích mám až 80 procent. Strašně mi dělá dobře, že mě jako jednoho z mála zvou na semináře a vzpomínají , protože jsem vytvářel dobrou atmosféru. Byla legrace a většina z nich také tvrdí, že jim to dnes chybí. A já si myslím, že to patří k pískání a fotbalu.“
Můžeš porovnat práci rozhodčího, když jsi začínal a nyní? V čem to mají nynější kolegové těžší a naopak?
„Na současné rozhodčí se kladou větší nároky. Když já začínal, tak se běhalo jednou ročně –například Cooperův test 2300 metrů. A když jsem končil kariéru, tak jsme museli absolvovat každý měsíc už 2800 metrů. Takže ten nárůst 500 metrů byl znát. Dále jsou kladeny nároky na jazykové zkoušky apd. Ale mají to zase jednodušší o to, že návštěvy, které dnes chodí na první ligu, chodily tenkrát na druhou i třetí ligu. Mě strašně vadí, že dnes lidé nechodí na fotbal a tím pádem to mají dnes rozhodčí jednodušší. Dříve, když jsem přijel do tzv. kotle kam přišlo 10 - 20 000 diváků, tak to byl pěkný hukot. Dnes se při tisícovce diváků ani nemůžete vyhecovat.“
Existují nějaké věkové hranice pro rozhodčí v první lize a ostatních nižších soutěžích?
„Já budu hovořit jen o první lize.V první lize je věková hranice 46 let. Na mezinárodní scéně /FIFA/může být rozhodčí do 45 let.“
Neuvažuješ v budoucnu, že součástí tohoto moderního sportovního komplexu bude také opět tvoje prodejna, která zde v minulosti byla?
„Podnikání naplňuje můj životní styl a já ho nyní posunul tam, co mi vždy bylo blízké. Zatím o obchodu se sportovním zbožím neuvažuji, ale jeho využití by v těchto prostorách bylo ideální.“
Udržuješ si stále kondici?
„V udržování kondice jsem nepolevil. Dost jsem se zakousl do bowlingu. S mým společníkem Jardou Navrátilem chodím na tenis a co se týče bowlingu tak prozradím, že jsem mistrem Mladé Boleslavi neregistrovaných.“
Jaké máš nejoblíbenější jídlo a piješ pivo?
„Mám rád řízek a pivo vůbec nepiji-a když.tak málo. Nejsem pivař.“
Chodíš pravidelně na zápasy mladoboleslavských fotbalistů a pískáš ještě jen tak pro radost?
„Na zápasy chodím pravidelně a ve funkci rozhodčího nepůsobím ani v nižší soutěži. Pískám jen občas a příležitostně, takové ty fotbálky pro radost. A hlavně je mi blízké na takových to akcích potkávat řadu mých známých.“