TLAKU SE MIROSLAV BONIATTI ROZHODNĚ NEBOJÍ
Novou tváří v sestavě druholigového fotbalového týmu FK Mladá Boleslav se stal MIROSLAV BONIATTI. Na Městském stadionu uzavřel smlouvu na tři a půl roku. S fotbalem přitom začínal v rodných Ivanovicích na Hané. Ještě v žákovské kategorii už hrával za Drnovice, odkud vedla jeho cesta do dorosteneckého týmu Vyškova. Ještě v dorostu přestoupil do brněnského Zemanu, kde se postupem času pochopitelně začal připravovat i s týmem dospělých., hrajícím MSFL. Z Brna ho fotbalový osud zavál do Prostějova. Tam hrál doposud. V únoru, konkrétně devatenáctého, pak Mirek oslaví třiaadvacáté narozeniny.
Jak člověk dlouho váhal nad nabídkou Mladé Boleslavi?
„V první řadě se musím přiznat, že mě trenér Pulpit lákal už do Pardubic, kde dříve působil. Jediné, co zbývalo, bylo domluvit se s Prostějovem. Mladá Boleslav má dobrý klub, podmínky jsou tady pro fotbal vynikající. I když se objevily i některé nabídky z první ligy, nemohu říci, že bych se nějak dlouho rozmýšlel.“
V Mladé Boleslavi se usiluje o prvoligovou příslušnost. Vedení klubu projevilo přání vybojovat první ligu nejpozději v nadcházejícím soutěžním ročníku. Tedy v sezóně 2003/2004. Nebojíš se tlaku, pod kterým v této souvislosti bude mužstvo hrát a který bude na hráče kladen?
„Tlaku se rozhodně nebojím. Ten je dnes ostatně na hráče kladen prakticky v každém oddíle. Ať je to v Prostějově, Mladé Boleslavi nebo třeba v mužstvu nejvyšší soutěže. Buď se hraje o záchranu nebo o postup. Je přitom málo týmů, které by neměly ambice a hrají si v klidném středu tabulky.“
Pokud bych se vrátil k Prostějovu, kde jsi naposledy hrál, patřil vždy k lepším mužstvům druhé ligy. Současnost ale příliš optimismu tamním fotbalovým fanouškům nedává. Kde je možné hledat příčiny?
„Především bych problém viděl v tom, že se v kádru během jediné sezóny vystřídá velké množství fotbalistů. Než se tým sehraje, pochopitelně to nějakou dobu trvá. V tom samozřejmě vidím příčiny poklesu. Navíc Prostějov je známý tím, že nemá finančních prostředků zrovna nazbyt. Těžko se funkcionářům proto shání posily.“
Jak si člověk zvyká na nové prostředí? Bereš to tak, že přestup k dnešnímu fotbalu prostě patří a že se s tím musíš vyrovnat?
„Pochopitelně. Mám to sice domů tři sta kilometrů, beru to ale jako samozřejmost a jako další fotbalovou pouť.“
S jakým přáním tedy člověk na Městský stadion přišel?
„Určitě s přáním, abych se pro mužstvo stal platnou posilou a aby se nám jako týmu dařilo. Samozřejmě bych také chtěl dál budovat na své vlastní kariéře.“
