Milan Boháč stále válí fotbal v Rakousku
Už je to deset let, co z Mladé Boleslavi odešel prvotřídní útočník MILAN BOHÁČ. V novodobé historii klubu mu patří šesté místo v tabulce střelců. Dodnes pak rád na své působení na Městském stadionu vzpomíná. Jak sám přiznává, právě v Mladé Boleslavi prožil nejkrásnější léta své fotbalové kariéry. Rád se sem proto při každé příležitosti vrací. Jako například při halovém turnaji starých gard. To ovšem bylo v dresu Bohemians.
V srpnu loňského roku jste oslavil čtyřicáté narozeniny. Přesto je znát, že se fotbalu nadále aktivně věnujete. Kde tedy dnes přivádíte k šílenství fotbalové brankáře?
„Hraji v Rakousku za tým 1. FC Weitra soutěž na úrovni oblastního přeboru. Mimochodem, právě v tomto týmu hrával i další z boleslavských fotbalistů Jiří Kříž. Samozřejmě neustále nastupuji v útoku, kde ode mne funkcionáři klubu pochopitelně očekávají góly v síti soupeřů. Vzhledem k mé subtilní postavě si myslím, že soutěž ještě nějaký ten rok mohu hrát.“
Je pro vás těžké připravit se dnes po fyzické stránce?
„Vůbec ne. Necítím na sobě, že bych potřeboval trénovat více, než tomu bývalo dříve. Musím to ovšem zaklepat – vyhýbají se mi zranění. To je ze všeho nejdůležitější.“
Co vám fotbal ještě dnes přináší?
„Je to především radost ze hry samotné. Jsem rád, že mi to zatím vychází.“
Jak je to vlastně dlouho, co jste z Mladé Boleslavi odešel? Co vzpomínky na zdejší angažmá?
„Zůstaly nezapomenutelné vzpomínky. Vždyť po mém příchodu v roce 1986 mužstvo bojovalo o postup mezi československou fotbalovou elitu. Pro mě pak bylo ctí nastupovat v sestavě vedle takových fotbalistů, jakými byli Jarda Kotek, Mirek Stárek, Láďa Prostecký nebo Milan Šíp. Nesmím zapomenout ani na další jako například na Ehrenbergera, Pechance, Kříže, Rybáka, Zahrádku nebo Navrátila. Stejně tak si nesmírně vážím tehdejších funkcionářů boleslavského fotbalu – pánů Holakovského a Štajnera. Mimochodem, právě boleslavské angažmá považuji za nejlepší v mém životě. Zkrátka, na dobu strávenou v Mladé Boleslavi budu velice rád vzpomínat.“
Sledujete ještě dnes boleslavský fotbal?
„Samozřejmě. Minimálně jednou za tři měsíce mám možnost se na některý ze zápasů druholigové soutěže přijet podívat. Shodou okolností mým kamarádem je nynější trenér mužstva Martin Pulpit i jeho asistent Roman Nádvorník. To je další důvod, proč mě to táhne do Boleslavi. Pochopitelně vnímám i všechny změny kolem, včetně přestavby hřiště na bývalé dvojce. Co se právě v této oblasti podařilo udělat, je skutečně fantastické. Vnímám to jako zásluhu města i lidí kolem prezidenta klubu Josefa Dufka.“
Vraťme se ještě k fotbalu jako takovému. Co vám v poslední době udělalo největší radost?
„Nedávno se mi dostala do rukou publikace ke 100 letům mladoboleslavské kopané a moc mě potěšilo, že tam byla zmínka o střeleckých tabulkách. Mé jméno se ve statistikách objevilo na šestém místě a to mě zahřálo u srdce. Potěšilo mě, že na mě v Mladé Boleslavi nezapomněli.“
Otázka na závěr. Jak dlouho by jste se chtěl ještě prohánět po fotbalových hřištích?
„Na současné úrovni si myslím, že bych mohl hrát ještě tak pět let. Pokud samozřejmě vydrží zdraví.“
