KOLOUŠEK ZŮSTÁVÁ V SALERNITANĚ
Přestupové tahanice se Salernitanou stály, jak se uvádí v článku redaktora Ondřeje Škvora, odchovance mladoboleslavského fotbalu VÁCLAVA KOLOUŠKA místo v předchozím přátelském utkání proti Slovensku. V nominaci na Jugoslávii už ale nechyběl. Spory s italským klubem jsou, k hráčově nevůli, vyřešeny. Koloušek musí v Salernitaně zůstat, ačkoli se bránil zuby nehty.
Napadlo vás, že pokud se vám bude v Salernitaně dařit, ještě rád prodloužíte smlouvu?
„Vůbec si nepřipouštím možnost, že bych tam zůstal. Prostě tam nechci být. Skončí mi smlouva a hotovo, konec."
A potom?
„Odejdu jako volný hráč."
To jste na klub tak naštvaný?
„Ani ne, ale hrát tam prostě nechci."
Odkud pocházejí kořeny tohoto vašeho "nechtění"?
„Způsobilo to jednání lidí z vedení klubu. Jeden z nich tam ještě působí. Nechci se o tom ale bavit, rozebírat to."
Salernitana si nakonec prosadila svou. Nemrzí vás zpětně, že jste tolik, a v podstatě zbytečně, trucoval?
„Nemrzí, protože jsem pořád věřil, že se nějak domluvíme."
Dokdy jste neztrácel naději?
„Ještě když jsem tam začátkem srpna přijel, doufal jsem, že půjdu pryč. Ale trenér Zeman mě ujistil, že zůstanu."
Vysvětlil vám, proč o vás tolik stál?
„Prostě řekl, že mě chce mít. Souvisí to samozřejmě i s finančním problémem v italském fotbale. Raději si nechají mě, než aby museli kupovat nového drahého hráče."
Jak vycházíte s trenérem Zemanem?
„V klidu."
Jak se na vás dívalo vedení klubu, když jste nakonec dorazil?
„Nic nedali najevo, tvářili se zkrátka jako Italové. Ale stále mi od nich chodí domů dopisy, že jsem nesplnil podmínky. To souvisí s tím, že se někde mezi Libercem a Salernitanou ztratila transfer karta. Prezident proti tomu podal protest. Ale italský sekretář mi vysvětlil, jak a proč to je, že si s tím už nemusím lámat hlavu."
V raných fázích celého případu jste prohlašoval, že raději oželíte sezónu, než abyste hrál za Salernitanu. Proč jste nakonec ustoupil?
„Přece jenom je to takto lepší. Také bych mohl dopadnout jako Patrik Ježek, nenašel bych si angažmá."
O tvrdé přípravě trenéra Zdeňka Zemana se vyprávějí skoro legendy. Zvládal jste ji? „Ostatní kluci strávili na soustředění celkem osmatřicet dní, já asi dvacet. Náročné na fyzičku to opravdu bylo. Já jsem předtím tři měsíce trénoval sám, toto období bylo docela dlouhé. Ale manko jsem, myslím, dohnal."
Byla pro vás pozvánka od trenéra Brücknera vysvobozením?
„To bych neřekl. Spíš příjemným zpestřením. Těšil jsem se, že uvidím kluky."
Po pátečním zápase s Jugoslávií se vrátíte do Itálie. Co vás tam čeká?
„Musím si sehnat byt. Se zahradou to kvůli psovi."
