Kúdela začal ligu na boleslavském trávníku

Ondřej Kúdela s fotbalem začínal v Bojkovicích. „U nás v Pitíně tehdy fotbalový klub žákovské družstvo neměl a od pana ředitele naší školy jsem se jako žák první třídy dozvěděl, že v Bojkovicích dělají nábor. Řekl jsem o tom tátovi a ten mě tam na kole odvezl,“ vybavoval si nostalgické vzpomínky na úplné počátky fotbalové kariéry Ondřej Kúdela.

Začínal v útoku a postupně se posunul do záložní řady. Když chodil do páté třídy základní školy, přestoupil do uherskohradišťského Synotu. V jeho dresu se vypracoval přes dorostenecký tým až do prvoligového kádru. V osmnácti letech zažil premiéru v Gambrinus lize. „Na první ligový start si pamatuji dobře. Nastoupil jsem za Synot na kraji obrany a uhráli jsme na hřišti v Mladé Boleslavi bezgólovou remízu.“ To bylo 28. května roku 2005 a na závěrečnou čtvrthodinku vystřídal Lysoňka a jeho spoluhráči tehdy byli například Lukáš Jarolím, Jan Rajnoch, Milan Ivana a Michal Ordoš.

Za slovácký klub celkem odkopal 31 ligových utkání a dal jeden gól. Na jaře 2007 jej lákala Mladá Boleslav a Sparta Praha. Dal přednost pražskému klubu, odmaturoval v ekonomické specializaci na střední zemědělské škole a odjel na více než měsíc s českou reprezentací dvacetiletých na mistrovství světa do Kanady. Vrátil se se stříbrnou medailí po prohraném finále s Argentinou 1:2.

„Světový šampionát v Kanadě byl obrovský zážitek a určitě největší úspěch v dosavadní fotbalové kariéře,“ tvrdí s patrnou hrdostí v hlase. Kanadská stříbrná anabáze byla náročná po všech stránkách. „Hodně jsme cestovali mezi různými časovými pásmy, trénovali a hráli těžká utkání s vyrovnanými soupeři. I tak jsme měli čas trochu Kanadu poznat. Největší zážitek pro mě byly Niagarské vodopády.“ A co je na vodopádech tak fascinujícího? „Atmosféra toho jedinečného přírodního jevu pohltí snad každého člověka. To se musí zažít.“

Sparta Praha stříbrného reprezentanta poslala hostovat do Kladna, kde si připsal dalších deset prvoligových startů a jeden gól. V lednu 2008 se vrátil do Sparty, nastupoval za juniorku, léčil si pochroumané kolenní vazy a za celý kalendářní rok si sedmkrát zahrál Gambrinus ligu. „Nabídka od Sparty nepřichází každý rok a každému fotbalistovi. Byla to obrovská výzva a přijal jsem ji. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval.“ V lednu 2009 se podruhé v Kúdelově kariéře ozvala Mladá Boleslav a tentokrát se s ní dohodl na kontraktu s platností do června roku 2012.

První ostrý start v modrobílých mladoboleslavských barvách mu však nevyšel podle představ. Do nepovedeného utkání s Jabloncem naskočil na počátku druhého poločasu krátce po tom, co Papadopulos snížil na 1:2. Tak i utkání skončilo. O moc lépe nedopadlo ani druhé domácí utkání s Brnem. Kúdela opět hrál až druhý poločas a opět smutnil z prohry, tentokrát 2:4. A tak na ligovou výhru v mladoboleslavském dresu stále čeká.

Ondřej Kúdela bydlí v Praze s přítelkyní Evou, která studuje vysokou školu ekonomickou. Určitě je tím pravým člověkem, se kterým stráví většinu času mimo fotbalové hřiště. Když má vyjmenovat své volnočasové aktivity, vzpomene tenis, plavání, jízdu na kole, v zimě lyžování a halový fotbálek s kamarády. Má rád taneční hudbu, ze které si interprety speciálně nevybírá, z tvrdší muziky preferuje českou kapelu Kabát. Ze světového fotbalu se mu líbí Chelsea a její lídr Frank Lampard.

Má nějaké oblíbené jídlo? „Jím skoro všechno, co uvaří máma a přítelkyně, hlavně z klasické české kuchyně, jako například svíčkovou, rajskou nebo vepřo-knedlo-zelo. Nedovedu vybrat jedno mimořádně chutné jídlo, ale naopak absolutně nesnáším tři jídla, a to koprovku, křenovku a segedínský guláš.“

A když je z Moravy, tak je znalec dobrého vína a slivovice? „Nejraději piji obyčejnou vodu a džusy. Odborník na slivovici nejsem, to je spíše můj nedaleký moravský soused Tomáš Polách. Je výborný fotbalista a dobrý kamarád.“